Kdybych měl subjektivně hodnotit, jak se promítl 17.listopad 1989 do mého života,  našel bych jistě nepoměrně více kladů než záporů. Z tohoto pohledu můžu konstatovat, že jsem rozhodně  spokojen a raduji se z faktu, že na rozdíl od dob socialismu, které jsem si užíval plnými doušky 32 let,  žiji v demokratické společnosti. Musím se však přiznat, že přechod od socialismu ke kapitalismu a přechod od totality k demokracii jsem si v roce 89 ve své naivitě představoval jednodušší. Nyní vím, že všechno chce svůj čas. Změna režimu přinesla mnohá úskalí při  přechodu od socialistického vlastnictví k soukromému formou privatizace, měnily se kompletně snad všechny zákony a tak dále. Tento proces ovšem máme již z velké části za sebou. Co se však mění mnohem pomaleji a s mnohem větší nutnou dávkou úsilí, je  myšlení lidí. Řekl bych, že mnoha lidem se změnit své navyklé způsoby uvažování dokonce již nepodaří a přeměna v opravdu fungující demokracii bude tedy záležitost, jak se ukazuje, více generací. Nakonec musím dát za pravdu svému spolužákovi z gymnasia Jardovi Tintěrovi, který mi asi rok po revoluci vymlouval mojí naivní víru v brzký blahobyt slovy: „Ale já přeci nejsem pesimista, já věřím, že  to tady bude bezva asi tak za  padesát let.“ 

            Nicméně to, že jsem se smířil s tím, že přeměna společnosti je věc dlouhodobá, mi nezabraňuje se pokusit tuto dobu zkrátit. Nechci, aby žili v pohodě až moje pravnoučata, ale sám se již chci dožít doby, kdy budu moci hrdě prohlásit, že jsem Čech a bydlím v Karlových Varech a lidé odkudkoliv budou jen uznale kývat hlavou.

            Proto se zajímám o veřejné dění, tak jako mnohý z vás, a jako mnohý z vás nacházím v naší demokracii mnoho zejících trhlin. Nemusíme pro ty trhliny daleko. Naše zastupitelstva - městské i krajské – nemusela dlouho šátrat v paměti, aby po pár letech demokracie zjistila, že na té totalitě bylo něco zajímavého. Inspirovány opoziční smlouvou uzavřely zde fikaně koalici  dvě  strany z nejúžasnějších - ODS a ČSSD - bez ohledu na to, že voliči je berou jako dva hlavní rivaly naší politické scény, dělící se pomyslně na pravici a levici se zásadně odlišnými politickými postoji a názory. Toto účelové splynutí duší našich zastupitelů je důkazem toho, jak hluboko pod kůží má naše společnost praktiky totality a naši zastupitelé touhu rozhodovat jen podle sebe a hlavně pro sebe, bez nutnosti hledání obecné prospěšnosti.

            Na základě takto vzniklých mocenských uskupení, dalo by se skoro až říci zločinných spolčení, jsme potom v našem městě i kraji svědky zdánlivě absurdních skutečností, jako jsou:

-         hromadný výprodej majetku města přímo zastupitelům nebo stranickým funkcionářům nebo jejich přátelům či lidem, kteří se za to dovedou odvděčit – to vše samozřejmě pod cenou

-         dále takzvaná optimalizace zdravotnictví, která po roce fungování akciové společnosti Karlovarská nemocnice přináší padesátimilionovou ztrátu

-         investice 1 miliardy z prostředků města do karlovarského hokeje a zadlužení města na 15 let

-         provázanost radních města s organizovaným zločinem

-         a mnoho dalších notoricky známých kauz

Tyto skutečnosti jsou však logickým důsledkem touhy po moci a mamonu, která čiší z našich koaličních regionálních politiků na dálku a není ji možno přehlédnout.
 

            A teď závěrem trochu optimismu. Toto byly samé černé myšlenky ale jak se říká Konec dobrý všechno dobré:

            Přátelé, nemáme socialismus a máme svobody víc než dost na to, abychom sebou nenechali vláčet kariéristy, lháře, zloděje, nýmandy  a stranickými posluhovači, kterým jsme my a naše město víc než ukradeni. Po všech kauzách v Karlových Varech jak se říká Pohár přetekl a den D se blíží. D jako defenestrace. Naše sdružení navrhuje její sametovou formu a kdy přijde, to poznáte, až se hasiči s plachtami začnou rozmisťovat pod okny Alžbětiných lázní v době konání zastupitelstva města.      
 
Už se všichni těšíme!