„Zapal Vary – zápal pro Vary“  ...  17.listopad 2007, 18 let po sametové revoluci
 

Přesto, že se blíží advent a v supermarketech se to hemží lidmi, kteří se mísí s pohyblivými plyšovými soby a kývajícími se Santa Klausy, dovolte mi připomenout jiný církevní svátek - Letnice… Letnice (tedy vylití Ducha svatého, popsané ve Skutcích apoštolských) totiž připomínají nejen dobu kolem 17.listopadu 1989, ale souvisí i našim dnešním heslem  „Zapal Vary – zápal pro Vary“

…Dovolte mi citovat z Písma svatého:Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden… V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se.
(Skutky1,1 – 3, 5 – 7)

„Byli ohromeni a divili se“… I my jsme často ohromeni a divíme se, často z méně šťastných důvodů… Je tu ovšem i ona zápalná souvislost… Také v listopadových dnech roku 1989 byli lidé zachvacováni ohněm, který nezadržitelně zapaloval miliony srdcí a všichni si najednou rozuměli, teda téměř všichni… Ti, kdo demonstrovali na Letné, na Václaváku, ale stejně tak i v Plzni, kde jsem jako student demonstroval já, a nebo třeba jako mnozí z Vás zde kolem hlavní karlovarské pošty. Všichni se najednou rozhořeli jako svíčky a začali mluvit stejným jazykem… A jak ten nový jazyk zněl? Třeba: Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí, smrt komunizmu, Havel na hrad a podobně… Je na místě otázka, kam jsme se za těch 18 let posunuli…Vládne ještě to vzácné porozumění mezi lidmi? Hovoříme stále stejným jazykem? 

Někdy mám pocit, že hovoříme naopak každý svým vlastním soukromým jazykem, kterému nikdo jiný nerozumí. A přece existuje řeč, které dnes lidé rozumí velice dobře. Této nové řeči rozumí bohužel nejlépe lidé, kteří rozhodují o nás všech a kteří by měli dbát o veřejné blaho. 

Je to řeč peněz ! 

Toto pseudo - porozumění často vládne i ve vládnoucích kruzích. A tak se na jedné straně v mnoha městech naší „kapitalisticky vzkvétající“ vlasti staví paskvily, prznící města podobně jako za komunizmu, obludné budovy rostou jako houby po dešti, vyhazují se miliardy za nesmysly a na druhé straně je bráněno stavět nadaným vítězům mezinárodních soutěží. Je tedy naše demokracie dospělá? Obávám se, že se ocitla v zastydlé pubertě…

Ale konec nostalgie…! 

Naděje, která umírá poslední, se totiž na smrtelnou postel zatím rozhodně nechystá. Ta naděje je opět v těch, o které šlo v listopadu 1939 a kteří zažehli revoluci v osmdesátém devátém… Ve studentech ! Nevím, kolik z Vás jste se byli podívat ve čtvrtek večer v Husovce… Karlovarští studenti tam měli program s názvem „ Kam přišli melouny…“ neboli pohled studentů na korupci… Kam přišli melouny, to přesně nevím…Vím ale, že nastupující generace není více zkažená, nebo více lhostejná, než byla ta naše, nebo generace našich tatínků, či dědečků… Je v ní obrovský revoluční potenciál. A když jsem je viděl, jak srší energií, řekl jsem si:  „Ta naděje je tak živá, že se celá Husovka otřásá v základech !“ 

Kéž by se otřásly i základy naší nedospělé demokracie… Možná bude ale napřed nutné otřást základy každého z nás, aby opět láska a pravda vítězila nad lží a nenávistí. 

To dnešní téma „Zapal Vary – zápal pro Vary“ je tak trochu pyromanské, ať mi přítomní hasiči prominou… Ale potřebujeme více pyromanů, kteří nás zapálí tím ohněm, který občas skomírá, který ale zatím rozhodně nevyhasl.

Miloslav Čech, kazatel Evangelické církve metodistické