Letos si připomínáme listopadové události roku 1989 již poosmnácté. Dnešním dnem naše demokracie dospívá. Může se začít chovat a žít jako dospělý člověk, může si dát v hospodě pivo, může třeba začít jezdit autem. Ale tím, že se jí dostává těchto práv, nastává jí i řada povinností. Už není chráněná, můžeme být na ní tvrdší, musí vystavovat účet za svoje činy. 
 
    Ať už v Čechách poslední dobou vládnou sociální demokraté, nebo demokraté občaňští, přibývá nespokojenosti. A Karlovy Vary jsou výkladní skříní tohoto bizarního politického dění. Dosud máme demokracii, i když to tak vždy nevypadá. A proto bychom si ji měli chránit, a ne jen nostalgicky vzpomínat, jak jsme ji získali. 
 
    Nenabádám k občanské nespokojenosti, nabádám jen k tomu, abychom si ohlídali možnost jako občané spolurozhodovat o svém městě, a ne jen odvolit a pak často s hrůzou shlížet na to, co se s naším městem děje.  
 
    A k tomu je dnešní podvečer tou nejlepší příležitostí. Nostalgie je hezká věc, ale skončit v čítankách jako vyčpělý revolucionář je trochu málo.

 
Jiří Klsák