ROZHOVOR S architektem Petrem Mrázem o stavbě průtahu i architektuře Karlových Varů. A také o tom, proč má vyhraněný pohled na památkáře. „Nemají pořádně jasno v tom, co by se mělo chránit a co se chránit nemusí,“ říká.

Ing. arch. Petr Mráz žije v Karlových Varech od roku 1973, pracuje nyní více pro jiná města nežli pro Karlovy Vary. V těch byl v dřívější době autorem celé řady rekonstrukcí lázeňských domů, jeho práci však překryly nové přestavby těchto domů. V nedávné minulosti stál v čele České komory architektů jako místopředseda a předseda. Je autorem přestavby náměstí Dr. Milady Horákové včetně podzemních garáží, pavilonů a terénních úprav. Jako spoluautor se podílel na podobě hotelu Dvořák a na rekonstrukci Alžbětiných lázní. Podle jeho návrhu ve spolupráci s architektkou Olgou Růžičkovou byla přestavěna bývalá samoobsluha v Lidické ulici na moderní obytný dům, bývalou budovu Českého rozhlasu přeměnil s kolegou Jiřím Šejvlem na penzion Corso. Restaurace U Rába a Pegas v Ostrově a Divadlo U Valšů v Praze jsou také jeho spoluautorským dílem.

Má vyhraněný pohled na památkáře a jeho názory se mohou leckomu zdát příkré. O architektuře Karlových Varů uspořádal řadu přednášek. Byl členem komise pro urbanismus a architekturu, poradního orgánu rady města, která v roce 2004 rezignovala. Z pocitu marnosti svého počínání, kdy jakékoliv její vyjádření a doporučení, které „se nehodilo“, rada změnila podle svého.

V poslední době byl Mráz spojován zejména s výstavbou parkovacího domu v Libušině ulici před Imperialem. Původně sice se svým kolegou Šejvlem vytvořili studii a projekt domu, investor měl ale jiné představy. „S investorem jsme se dostali do určitého sporu a on nechal udělat změnu stavby před dokončením. Bez našeho souhlasu a našeho vědomí, s jinými architekty. S nynějším stavem, kdy jsou v nadzemní části stavby byty, stavba je vyšší a střecha jinak tvarovaná, nemám ani já ani kolega Šejvl nic společného. Dnešní podobu stavby projektovali a se stavebním úřadem projednávali jiní architekti, kteří také za ni spolu s investorem nesou plnou zodpovědnost. Já nevím, v jakém rozsahu byl projekt změněn, jaký dopad mají změny na budoucí vzhled, statiku a ostatní technické parametry stavby. Nemohu za ni tedy ručit,“ říká architekt.

* Je o vás známo, že za největší hrůzu z pohledu architekta považujete průtah městem...

Je to bariéra, která „přesekla“ město na dvě části. Stavba průtahu v dnešní trase je úplně promarněná šance. V době, kdy místo bylo nezastavěné, šlo ledacos dělat. Přibližně v místech dosluhujícího stadionu a Baumaxu je geometrický střed Karlových Varů, pokud bereme město včetně Staré Role. Je to střed města i co se týče rozmístění osídlení, protože severně od řeky dnes žije zhruba stejně lidí jako ve „starých“ Varech. Byla šance umístit zde celou řadu centrálních městských funkcí -tím myslím úřady, banky, obchody a jiné instituce. Místo mezi nynějším průtahem a skálou u pivovaru byl velmi kvalitní pozemek s jižní orientací, který plynule přecházel do rekreačního prostoru nábřeží, které je teď odříznuto čtyřmi pruhy průtahu. V celém tomto prostoru mohly stát rezidenční domy, byla by to jedna z nejlepších zdejších adres. Mohly zde být pasáže, obchody v přízemí domů, parky, které by končily u vody. Bylo by to nejkrásnější místo v nových Varech, mohlo zde vzniknout zcela nové moderní centrum. A na tomhle báječném místě je dnes autoservis, obchoďák pro kutily, autobazar, benzinová pumpa, dožívající stadion, Hypernova, Lidl a čtyřpruh pro tranzitní dopravu. Takhle využít střed významného města je přece úplně stupidní!

* Hlasy obhajující průtah říkají, jak se tím báječně zlepšila doprava.

Na už před lety realizovanou část průtahu mohla v této lokalitě navazovat komunikace nižšího řádu. Byl by tam sice čtyřpruh, ale s trávníkem uprostřed, s normálními přechody, jezdilo by se tam padesátkou, vozovku by šlo v klidu přejít. Kdyby se lokalita využila k výstavbě, o které jsem mluvil, mohla tu být celá řada institucí, které jsou dnes v obchodně správním území, které je vůči městu umístěno asymetricky a navíc je v oblasti s regulovanou dopravou. Do celého tohoto území je jediný vjezd ulicí Dr. Janatky a jediný výjezd je ulicí Dr. Engla. Není tu možnost volného parkování, ale stejně se sem musí jezdit, protože je tu soud, magistrát, všechny banky. Znamená to svedení celého automobilového provozu do místa, kam se ten provoz nevejde. Pokud by tyto instituce byly na Dolní Kamenné, vyřešila by se doprava nikoliv stavbou nadjezdů, podjezdů a křižovatek, ale organizační změnou města. Do dopravně kritických míst by nebylo třeba v dnešní míře jezdit. Nové centrum by bylo v místě, kam lze pohodlně vjet, a komunikace se tomu mohly přizpůsobit.

* Proč podle vašeho názoru došlo k variantě „průtah“ a ne „obchvat“?

Město - tuším, že to bylo v roce 92, 93 - mohlo udělat regulaci na základě workshopu, který tehdy uspořádalo a který se využitím prostoru Dolní Kamenné zabýval. Ale pozemky, které měly různé vlastníky, byly bez jakékoliv koncepce rozprodány. Každý zájemce si koupil kus a předem nebyly stanoveny žádné podmínky pro zástavbu. Já nevím, kdo s kým byl tehdy kamarád, ale zřejmě zde byly vyvinuty silné tlaky - politické nebo spíš finanční, aby žádné regulace stanoveny nebyly. K tomu silná betonářská lobby, ta nemá nikdy zájem na tom, aby stavba byla malá a levná. Obchvat Varů by byl sice o trochu delší, ale ne o moc, ale hlavně by byl levnější, protože by byl postaven na terénu a ne na sloupech. Takhle tu je vybudována šíleně drahá estakáda, která přesekla město na dvě půlky, které už nikdy nikdo nespojí.

* Můžete uvést další příklady „pochybených“ staveb?

Nebudu kritizovat jednotlivé domy, protože vím, jak moc je těžké v tlaku „představy investora -památkáři - vlastní možnosti“ balancovat. Klienti si občas opravdu vymýšlejí šílené věci. Ale pro tyto případy má každé civilizované město městského či hlavního architekta. A město má samozřejmě mít územní plán, což Vary mají, ale k němu by měly mít i regulační plány nebo alespoň regulační plán památkové zóny. Tím by byla stanovena jasná pravidla, která parcela se smí zastavit a jakou má mít zástavba maximální podlažnost, a která se zastavit nesmí. A ten právě Vary nemají. Tady se dělá jenom regulace určitého místa, ale spíš podle přání investora, nebo rada města schválí stavební záměr přímo, bez jakékoliv předchozí regulace.

* Město nemělo nikdy regulační plán?

Město nechalo zpracovat regulaci památkové zóny ještě někdy začátkem 90. let, ta ale zůstala v konceptu a nebyla dokončena a schválena. Její existence by zřejmě křížila plány těm, kteří chtěli z existujících domů a pozemků vytěžit maximum. Kdyby se tehdy regulační plán schválil, spousta věcí mohla být vyřešená a nevznikaly by spory, zda je ten či onen dům moc vysoký, široký, či nikoliv.

* Když neexistuje regulační plán, měl by být někdo, jemuž přísluší říct, že tato stavba v této podobě prostě ve městě nebude. To by měl asi hlavní architekt, kterého město zrušilo před jedenácti lety.

Ano, k tomu má být hlavní architekt, který ale také musí mít příslušné pravomoce. Všechna slušná města mají buď hlavního, nebo městského architekta, případně příslušný odbor. Hlavní architekt ale musí být nezávislý, za svá rozhodnutí musí nést zodpovědnost. Nemůže to být šašek, kterého si zavolá kdejaký náměstek, umyje mu hlavu a on povolí, co je třeba. Není možné, aby vyjádření hlavního architekta přehlasovala rada, když on něco nepustí, či naopak pustí. Stejně jako nemůže přehlasovat vyjádření památkářů či odboru životního prostředí.

* K obnovení statutu hlavního architekta asi musí být především tak zvaná politická vůle. Ale pojďme zpět k architektuře. Co by si město z hlediska staveb, ať už nových nebo „zásadně“ rekonstruovaných, mělo hlídat?

To, co je na Karlových Varech zcela výjimečné, je kombinace staveb s terénní konfigurací. To, jak se stavby plazí po svazích a rytmicky se střídají se zelení - to je zcela jedinečné. Musíte samozřejmě odhlédnout od toho, že mnohé domy jsou podivně rekonstruované, je to samý polystyren. Ale město by si mělo hlídat právě tuto konfiguraci. Nechat určitá místa volná, aby se nezastavělo úplně všechno. Musí si také hlídat výškovou úroveň, třeba mezi třemi vysokými domy musí být jeden malý. Například na Tržišti Černý orel, to je mezi velkými domy najednou „zapomenutý“ gotický baráček. Nepochybuji o tom, že kdyby tenhle dům změnil majitele, v tu ránu tam ten nový postaví sedmipatrový dům a celé kouzlo bude pryč. Zahušťování a výrazný výškový nárůst vidím jako největší nebezpečí. A také porušování historického půdorysu. Jedním z nejotřesnějších příkladů je v tomto směru dům Perla na třídě TGM. Jeden nádor do Masaryčky, druhý nádor do parku. To nemělo být nikdy povoleno. Co se týče výšky, tak třeba katastrofálním příkladem je dům Rozkvět vedle divadla. Ten byl nastaven už jednou před válkou o jedno patro. Ale teď byl zvýšen o další patra a divadlo vedle něj vypadá jako dětská hračka. A zase je to polystyrenová architektura. Všechno jenom jakoby.

* Vy jste známý také svým poměrně vyhraněným názorem na památkáře. Proč?

Památková zóna je tu zbytečně rozsáhlá a městu to komplikuje život. Památkáři jsou vesměs hodně konzervativní. Často nemají dostatečné vzdělání a pokud ano, tak pouze ve vzdáleně příbuzných oborech. Vesměs nerozumějí stavebnictví, nerozumějí vývoji architektury. Podle mých zkušeností nemají pořádně jasno v tom, co by se mělo chránit a co se chránit nemusí. Typickým příkladem je, že často nejsou schopni pochopit, že pro českou architekturu je nejprestižnějším obdobím funkcionalismus 30. let. Speciálně v Karlových Varech je památek z této doby málo. K tomu málu náleží například poliklinika na náměstí Horákové a vedlejší dům, kde byla tiskárna. A běžte se podívat, co památkáři na tiskárně povolili za barokní zábradlí! Funkcionalismus má pro obraz české architektury ve světě naprosto stěžejní význam, ale památkářům je často úplně cizí představa, že něco „hranatého“ zasluhuje památkovou ochranu.

* On asi každý starý barák není památkou, že?

To, co je na Varech důležité, není kvalita jednotlivých objektů, ale právě celková konfigurace. V Karlových Varech není moc domů, které by zasluhovaly nejvyšší stupeň ochrany. Kostel sv. Maří Magdaleny je unikátní, výjimečný byl Bílý lev, který ale byl zbourán, výjimečný je dům Zawojski jako čistá secese, divadlo, určitě Lázně I , Pupp má velkou kvalitu jako komplex, díky své vnitřní a vnější jednotě. Jsou zde i další pozoruhodné stavby. Ale vezměte si třeba ulici Zahradní. Skoro celá ulice je tvořena téměř typizovanými stavbami, které se liší pouze množstvím a tvarováním štukových ozdob, to samé na nábřeží Palacha, tam jsou dokonce shodné výšky podlaží a říms v celé řadě domů. Tyto domy byly na běžícím pásu stavěny stavitelskými firmami a nemají žádnou architektonickou invenci. Historickou hodnotu mají jako jakýkoliv žižkovský činžák.