Případem rekonstrukce a správy karlovarského divadla se i po letech zabývají právníci a policisté

Rekonstrukce karlovarského divadla za 270 milionů korun v letech 1997 - 2000 se stala noční můrou, která se dodnes vznáší nad městem. Na nějaký milion korun za to či ono se tehdy nehledělo, v účetnictví pak haprovaly už desítky milionů korun. Zastupitelé se nedávno vzdali možnosti soudit se s firmami, kterým tehdy navíc magistrát za podivných okolností vycházel nadstandardně vstříc.

Povyk okolo divadla ovšem zdaleka neutichá. Karlovarský magistrát chystá kvůli odbyté a podivně vyúčtované rekonstrukci budovy karlovarského divadla podnět k podání kárné žaloby na advokáta Jaroslava Kratochvíla z pražské advokátní kanceláře Kratochvíl - Pešta, který město ve sporech s dodavateli zastupoval. Magistrát se soudil s firmami Průmstav, Tima a Tradice. Zda město uspěje, ovšem není vůbec jasné.

„Bude věcí komory, zda naši žádost vyhodnotí jako důvodnou či nikoliv,“ uvedla primátorka Veronika Vlková. Sám advokát se k tomu, zda při obhajobě města pochybil a zda vidí záměr zastupitelů jako oprávněný, odmítl vyjádřit. „Přečetl jsem si o tom na internetu, ale vyjadřovat se k tomu nebudu. Jsem vázán mlčenlivostí,“ prohlásil Jaroslav Kratochvíl.

Žaloby jako nutnost

Někteří zastupitelé kritizují, že se město nemělo pouštět do předem prohraného soudu, a platit další miliony advokátům. „Karlovy Vary v době, kdy podávaly žaloby, považovaly svůj postup za logický a zároveň i vyplývající z povinnosti ze zákona o obcích, chovat se jako řádný hospodář. Poté, co byly vyčerpány všechny možnosti, jak se mimosoudně dohodnout, nezbylo městu nic jiného než podat žaloby, aby tak nebylo obviněno z nečinnosti na základě vypracovaných auditů k prověrce rekonstrukce divadla,“ uvedla někdejší radní Monika Makkiehová, která byla pověřena řízením divadla. Z jejích zjištění ovšem také vyplývá, že magistrát byl ke stavebníkům více než benevolentní a sám si do značné míry zkomplikoval cestu k případným stížnostem a reklamacím.

„Pro mne z nejasných důvodů byla u této akce zkrácena záruční lhůta pro uplatnění reklamací. Druhý problém, který vyvstal, byl ten, že nebylo možno na magistrátu dohledat všechny doklady související s rekonstrukcí divadla,“ podotkla Makkiehová. Fakt, že magistrát měl v dokumentech chaos, se však obrací i proti ní samotné.

Na zastupitele magistrátu včetně někdejší ředitelky divadla Moniku Makkiehovou podala trestní oznámení pro podezření z porušení povinnosti při správě někdejší účetní Jana Lomogová. Podle ní chtělo samo město zamést stopy, když se rozhodlo nechat podivné zakázky legalizovat.

Faktury neukázali, protože je neměli

„Když jsem přišel do Karlových Varů, magistrát chtěl na divadlo účetně převést inventář. Bránil jsem se, že bez faktur nejde do majetku divadla zaúčtovat 26 obyčejných telefonů, za které město utratilo přes 600 tisíc korun. Když mi nikdo faktury neukázal, pochopil jsem, že radnice žádné faktury nemá, a proto jsem odešel z funkce ředitele,“ připomněl bývalý ředitel divadla Čestmír Kopecký.

Inventář nakonec zaúčtovala někdejší účetní na základě účelově vytvořeného seznamu. „V soupisu majetku v hodnotě 21 milionů korun, který jsem dodatečně obdržela a zaúčtovala, byla zahrnuta i nějaká faktura za terénní práce, kterou jsem musela zaúčtovat. Zaměstnanci magistrátu mi nutili jakousi převodku, kterou jsem odmítla. Seznam inventáře, který bylo možné zaúčtovat, vznikl na finančním odboru magistrátu až o tři roky později,“ uvedla Jana Lomogová, která v divadle pracovala od prosince 2001 do července 2004.

Jak už před časem uvedl Kopecký, dávno známým viníkem jsou úředníci magistrátu, kteří měli dohlížet na proplácení faktur. „Jenomže úředníci na volené komunální politiky vědí spoustu věcí a mají je v hrsti, takže úředníci zůstanou bez trestu,“ řekl MF DNES Kopecký.

Lomogová spolu s certifikovaným likvidátorem Erikem Macou, který zpracoval analýzu řízeného útlumu divadla, magistrátu vyčítají, že zatímco nedokázal zabezpečit, aby město neplýtvalo za nekvalitně provedené zakázky, na druhé straně se zastupitelé rozhodli šetřit tak, že zrušili stálý divadelní soubor a nakonec divadlo změnit v kulturní dům.

„Kde je efektivita celé operace? Opravy divadla zůstávají stejně na městu, které navíc ztratilo svůj divadelní soubor, což poškodilo značku města i jeho historický odkaz,“ lituje Erik Maca.


***

V divadle Audity a znalecké posudky odhalily, že mobiliář, který do divadla zakoupila radnice za téměř 29 milionů korun, byl o více než osm milionů korun předražen. Daňoví poplatníci proto financovali 26 obyčejných telefonů. Město za ně utratilo přes 600 tisíc korun. Nejznámější je kauza kartáče na toalety. Magistrát jich nakoupil sedmadvacet za 116 tisíc korun. Při jedné z inventur se zjistilo, že polovina chybí. Střecha divadla se začala po několika letech rozpadat. Ta měla přitom vydržet sto let. Nekvalitní práce řemeslníků podle znaleckého posudku snížila statické, hydroizolační i tepelné vlastnosti rekonstruované střechy. Radnice proto zakázku reklamuje. Schází jí ovšem stavební deník a další nutné písemnosti. Zdi budovy v Divadelní ulici začaly vlhnout, řemeslníci museli udělat nové omítky. V devadesáti procentech dveří, které vedou do všech divadelních lóží, jsou díry. Spojované dřevo na dveřích se ve spárách rozesychá, takže jsou v něm mezery. Obnova divadla měla stát 125 milionů, přišla ale na 265 milionů.


Životní zakázka Ivana Hody

Za stavební dohled měla dostat firma Ivana Hody 1,7 milionu korun. Nakonec se odměna vyšplhala na 4,2 milionu korun. Čím si ji zasloužil? Šlo o oficiální odměnu za úsporu na díle. Proč se úspora na díle značně prodražila? Zkrácená záruční lhůta na stavební práce již uplynula, a tak Hoda mohl už před časem nabídnout MF DNES následující vysvětlení. „Především musí být na objektu údržba, která je věcí provozovatele.“