Obskurní počin odhalil neúprosnou pravdu 

Premiéra Divadelní komedie Bengta Ahlforse, v níž se představil obnovený karlovarský divadelní soubor, jen potvrdila, jak prozíravé bylo rozhodnutí většiny městských politiků z ODS a ČSSD, profesionální scénu v lázeňském městě před sedmi lety zrušit. Umělecký šéf souboru Jiří Seydler nejenže vsadil na laciný a omšelý námět koho dnes zajímá či dojímá dění okolo divadla - a na herce, kteří již mají svá nejlepší léta buď dávno za sebou (Lucie Domesová, Dana Píchová, Petr Křiváček, Jarmila Šimčíková), nebo na ty, kteří vezmou za vděk jakoukoli rolí na oblasti v naivní naději, že alespoň tady se mohou prosadit (Tomáš Kolomazník, Radek Bár, Lenka Ouhrabková). Pokud si někdo myslel, že představení zachrání posila z pražského Národního divadla Igor Bareš, byl hořce zklamán. A to už hned v úvodu komedie, kdy hercova mimika jen umocňovala beznaděj, s níž se snažil vtisknout své postavě výraz. Ona bezmoc ostatně provázela jak režii Michala Przebindy, tak výkony všech herců. 
Zklamal především Radek Bár, jehož už beztak nijak významná role druhořadého herce byla zjevně nad jeho síly. Obskurním počinem v podobě uvedení nové hry se povedlo karlovarskému souboru snad jen jediné: dát nový, ještě více dehonestující obsah pojmu šmíra. Ukázalo se, že k dobré zábavě stačí dovezená představení a že ušetřené peníze lze využít lépe k zajištění investičních příležitostí pro stavebníky, třeba na studii pro lanovku na Tři kříže. 
 

Činohra je zpátky, hravá a nápaditá 

Premiéra Divadelní komedie Bengta Ahlforse, v níž se představil obnovený karlovarský divadelní soubor, jen potvrdila, jak nešťastné bylo rozhodnutí většiny městských politiků z ODS a ČSSD, profesionální scénu v lázeňském městě před sedmi lety zrušit. Umělecký šéf souboru Jiří Seydler vsadil na obecně nadčasový, v Karlových Varech ovšem aktuální námět: hru o vzniku divadelní hry. A na herce, kteří suverénně a s osobitou invencí zúročili své dosavadní zkušenosti (Lucie Domesová, Dana Píchová, Petr Křiváček, Jarmila Šimčíková) nebo na talenty (Tomáš Kolomazník, Radek Bár, Lenka Ouhrabková), kterým může dát oblastní divadlo šanci se prosadit. Výraznou oporou souboru se stal hostující Igor Bareš z pražského Národního divadla, díky jehož brilantní mimice se diváci nemohli dočkat každé další repliky. Pestrost, hravost a nápaditost ostatně provázela jak režii Michala Przebindy, tak výkony všech herců. Mile potěšil návrat Radka Bára. Jeho úkolem bylo ztvárnit druhořadého herce - zhostil se ho prvotřídně. Výjimečný počin v podobě uvedení nové hry jasně ukázal, že krajské město se bez stálého činoherního souboru neobejde. A že soubor se neobejde bez potřebného zázemí a diváků, které si bude muset získat. Jistě, bude to stát peníze a spoustu námahy. "Inter arma silent musae", zpíval Karel Kryl. Jenže město ani magistrát nejsou ve válce, a tak by neměly být ani v opozici vůči kulturní veřejnosti jako až donedávna, a to vinou ignorantů z řad politiků. 

V hledišti bylo na premiéře (Divadelní komedie, kterou sem po sedmi letech vrátil na jeviště karlovarský činoherní soubor - pozn. red.) patrné, že přišli lidé, kteří si uvědomují výjimečnost situace. Přišli na své herce. Mám pocit, že to nemohlo dopadnout špatně. Byla by rozhodně škoda, kdyby se divadelní budova v Karlových Varech stala jen stagionou, i když rozumím tomu, že pro diváky je větším zážitkem zajít na pražské umělce než na neznámé místní herce. 
Je otázka, jestli další reprízy budou vnímány také tak kladně jako premiéra. Je potřeba začít budovat tradici, která byla v Karlových Varech přerušena. Když jsou ve městě tamní herci, vyrůstají s nimi i jejich diváci a chodí ‚na svoje' herce. Je to běh na dlouhou trať a ukáže se nejdřív za tři roky, jestli to bude fungovat. 
Byl jsem v Karlových Varech několikrát na léčení i v době, kdy tu stálý divadelní soubor byl a viděl jsem hrát pana Olšovského a staré divadelní bardy. Když to fungovalo tehdy, mohlo by to možná fungovat i teď. I když doba se stále zrychluje a kultura je dostupnější i v domácích podmínkách díky různým technologiím a nosičům. Ale s živým zážitkem to je nesrovnatelné.