Po demonstracích na severu Čech vyrazili extrémisté k nám na západ. Vybrali si vcelku poklidnou Rotavu, kterou označili za ohnisko problémů na západě.

nejstrašidelnější představa na celé akci byla, že by toto společenství chtělo ovládnout celou Evropu!
 

Vandasovi lebkouni*/ prošli Rotavou
 

Malé krušnohorské městečko Rotava přilákalo pozornost médií a lidí z okolí. Do jinak poklidného městečka se kvůli ohlášené akci DSSS sjelo v sobotu 29. října několik stovek návštěvníků. Vedle organizátorů také asi tři stovky policistů a několik desítek dalších lidí. Samozřejmě také domorodci si nenechali ujít takovou podívanou.  

Vlastní demonstrace měla začít ve 13 hodin, ale na parkovišti zevlující dvoustovka černých demonstrantů na západní straně nedemonstrovala. Žhavili mobily a sháněli posily.  Občas do megafonu ohlásili, že se blíží kamarádi odněkud.

O 500 m dále v centru nevelké Rotavy se shromáždilo několik desítek Romů. Také jejich řady posílili příbuzní odjinud. Na severu Čech obyčejně na ulicích nebyli, ale dnes chtěli ukázat, že se nenechají vyhnat ze svých domovů. Není zde ubytovna, ke které by se mohla soustředit pozornost lebkounů. Romové tady žijí v běžných bytech panelového centra. I v sobotu se jejich děti volně procházeli městečkem. Aktivisté a několik desítek Romů se shluklo v centru na prostranství vedle bulváru kolem repro-soustavy, ze které se linula příjemná hudba. Hudbou úspěšně potlačovali nervozitu a napětí. Atmosféru tak uvolnili do odpoledního spíše estrádního vnímání.

  Po obou chodnících rotavského bulváru postávaly desítky místních občanů, stejně jako byli vykloněni z většiny oken. Ve vzduchu však nebyl cítit těžký stín obav, že by tady mělo dojít k jakékoliv „válce“. Spíše to vypadalo jako zvědavost nad neobvyklou zájezdní atrakcí. Pravda ani já sám s manželkou jsme vážnosti akce nepřidali, když jsme se projížděli celé odpoledne po hlavním bulváru na koloběžkách. Sousedské diskuse byly tematicky velmi pestré a zdaleka se nehltily ožehavým tématem dne. Názory místních občanů, se kterými jsem se v Rotavě, v minulých týdnech a v sobotu setkal, byly k problému soužití převážně klidné a rozumně posuzující zdejší vztahy. Dílčí excesy nevydávají za obraz zdejšího soužití. Rajskou idylkou to nevyzařuje, ale život je srovnatelný asi jako jinde.

Až když se po dvou hodinách přešlapování na parkovišti objevily dva autobusy německých posil, opět shluk lebkounů ožil. Z autobusu vystoupilo asi 70 cestujících, mezi nimi několik erc fašistických fyziognomií. Na pokyn megafonu se účastníci seřadili za své vlajkonoše a vyrazili bulvárem dolů. Přidalo se k nim několik místních.  Jeden natěšený prošedivělý se zaradoval, že konečně ty černé huby uvidí. Poklid šoupání bot přeřezávalo stereotypní megafonové předříkávání jejich omšelých hesel „Nic než národ, Češi pojďte s námi, Multi-kulti nechceme.“ Na konci bulváru se procesí stočilo dolů k rybníku, kde guru Vandas spustil svůj flašinet sociálních nářků a kritik. Některá konstatování o reálné aktuální společenské bídě odměnili přihlížející výkřiky a potleskem.  Pak šli zpátky na parkoviště a rozjeli se domů.

Asi shrnujícím dojmem bych označil situaci, ve které policejní jednotky s profesionalitou nabytou při izolaci fotbalových chuligánů oddělili pochodující extrémisty od stojících Romů a v této scenérii začali asociálně vyhlížející nezaměstnaní lebkouni z procesí skandovat: „Cikáni do práce“. V tomto postřehu nelze než vnímat životní beznadějnost obou sociálně vyloučených skupin, ve které se nacházejí.
 

 Jiří Kotek, krajský zastupitel, ALTERNATIVA
 

Red.pozn. Termín „lebkouni“ je v ARL užíván jako shovívavé označení směsice dojmu, která vzniká při pohledu na fyziognomii pochodujících osob, které na jakýkoliv případný dotaz, jen ztěžka artikulují srozumitelná slova, natož myšlenky.