Zcela kuriózní případ musí nyní řešit vedení karlovarského magistrátu. Zvonkohry, umístěné na pěší zóně, nazvané Stará Louka, které nutí kolemjdoucí k dovádění od rána do noci, přivádí k šílenství personál okolních obchodů, restaurací a hotelů a především zde ubytované hosty. Ti jsou nuceni nezřídka hotel opustit a ubytovat se jinde.

Danajský dar zdědilo současné vedení Karlových Varů po svých předchůdcích, kteří vskutku velkoryse stavěli a rekonstruovali, co se dá, a půvabné lázeňské město postupně začali měnit ve vybetonovanou metropoli. Tzv. revitalizace postihla i tradiční slavnou ulici Stará Louka, vedoucí od Puppu k Tržní kolonádě. Někdejší idylická promenáda, zachycená na stovkách dobových snímků, byla přetvořena ve vydlážděný, neosobně působící bulvár, z něhož zmizely pověstné rododendrony a intimní zákoutí, kde rozhodně stálo za to posedět

Studeně působící korzo proto mělo polidštit několik prvků, mimo jiné zvonkohry. Kdo však očekával, že po vzoru feng- šuej budou něžně cinkat ve větru, mýlil se. Karlovarskou zvonkohru totiž tvoří dva čtverce, zalité do betonu, vydávající různé tóny pouze, když na nich někdo skáče.

Tímto způsobem vznikla až nečekaná atrakce, na níž řádí kolemjdoucí od rána do večera. A pro okolní zaměstnance obchodů a hotelů, či pro hotelové hosty, které budí, se stala nesnesitelným a nenáviděným zařízením.

Kam s předraženou hračkou?

Parlamentní Listy proto zajímalo, jak se k vážnému problému staví současné vedení, které má nyní nepříjemnou hračku na starosti, a především, co s ní podnikne. Odpověděl nám první náměstek primátora Jiří Kotek (ALTERNATIVA), který má městské komunikace ve své kompetenci: „Novou kuriozitu - zvonkohru na Staré Louce - objednalo předchozí vedení města v rámci její rekonstrukce. Prakticky od prvního dne si na ni velmi intenzivně stěžují ubytovaní hosté i obyvatelé přilehlého okolí. Nelze se divit, že se jim nelíbí, když se podroušení opozdilci třeba ve dvě hodiny po půlnoci vrhnou na zvonkohru a dupou do noci své opilé rytmy. To chápu jako neudržitelné. Předraženou, a jak je vidno nedomyšlenou hračku, musíme nějak zkrotit. Dostali jsme již nabídku za půl milionu korun na výrobu elektronického omezovače zvonkohry, který by zvonkohru vypínal. To jsme při milionové hodnotě vlastní zvonkohry odmítli a k výrobě jsme zadali jednoduchý kryt, jimž by se toto luxusní zařízení na noc přikrývalo, aby dále nerušilo obyvatele a hosty. Provoz by měla na starosti pravděpodobně městská policie v rámci objížděk ve městě. Obávám se však, že to bude nedostatečné, ale s kolegy jsem se shodli na jakési „zkušební době", po které se rozhodne o zachování či demontáži zvonkohry. Osobně se přikláním k řešení, aby se přemístila do nějakého vhodnějšího místa, například do sportovního areálu na Rolavu, kde ji děti z města využijí více a nikoho zde snad nebude rušit."

Časovaná bomba?

Zajímal nás také názor, jak náměstek hodnotí samotnou rekonstrukci této pěší zóny a náklady na ni, dosahující 120 milionů korun. K samotné rekonstrukci Staré Louky si náměstek Kotek povzdechl: „Škoda, že se rekonstrukce nerealizovala podle našich zásad na zadávání veřejných zakázek, kdy dosahujeme úspor až 40%. To jsme mohli opravit oba břehy Teplé."

Dodejme, že rekonstrukce se nelíbí také staromilcům a mezi odborníky se navíc hovoří o její sporné kvalitě. Časovanou bombou tak není zdaleka jen zvonkohra, ale i způsob provedení s ohledem na perspektivu oprav inženýrských sítí.

Jen tak mimochodem, dámy, které se chtějí promenovat po novém korzu v lodičkách, musí počítat s tím, že jim podpatek navždy uvízne mezi dlažebními kvádry.