Betonové monstrum, krabice od bot, brambora ve šperkovnici. Karlovarský hotel Thermal si mnoho vlídných přezdívek nevysloužil. Tyčí se v údolí říčky Teplé jako vzdorovitý fracek už třicet let. Bez budovy, která vzbuzuje úžas i odpor, by ale karlovarský filmový festival nemohl existovat.

Většinu roku zeje pasáž hotelu Thermal prázdnotou jako hladově otevřený chřtán. Začátkem července ale spolyká davy festivalových návštěvníků, jimž poskytuje sice bizarní, ale funkční azyl. Někdy je zabalen do plyše, jindy ho zdobí stříbrné třásně nebo barevné plakáty. V letošním roce došlo na velice decentní černobílou image.

Zdi Thermalu toho pamatují opravdu hodně: ve Velkém sále se na hlavu postavil Ben Kingsley, Sharon Stoneová tu pronesla patetickou řeč, při níž dojala samu sebe, Jiří Menzel tu proutkem sešvihal producenta Sirotka. Seznam osobností světového i domácího filmu, které tu zvedaly nad hlavu festivalovou trofej, by vydal na přílohu Reflexu. Stejně jako historky, jež novináři přetřásají na baru u tiskového centra. (Znáte tu, jak kritik Rejžek skončil v bazénu? Anebo tuhle ...)

Poprvé Thermal vítal festivalové hosty v červenci 1978. Porotě tehdy předsedal proslulý kritik A. M. Brousil, celkem se na jedenadvacátém ročníku promítlo 77 filmů a o hlavní cenu se nakonec podělily Vláčilovy Stíny horkého léta s ruským snímkem Bílý Bim, Černé ucho ... S Thermalem odstartovala nová etapa festivalu.

BRUTÁLNÍ KONTEXT

Historie kontroverzní budovy se začala psát o mnoho let dříve. Úvahy vybudovat lázeňský hotel, v němž by bylo i reprezentativní kino a festivalové zázemí, sahají až do padesátých let. Konkrétní kontury ale dostaly až v polovině šedesátých let, kdy byla vyhlášena architektonická soutěž. Sešlo se v ní přes sedmdesát návrhů a jedenáctičlenná porota z nich vybrala ten, pod nímž byla podepsaná dvojice manželů Machoninových. Stavět se začalo v roce 1967, respektive nejprve se muselo bourat. Karlovarští pamětníci dodnes s nostalgií vzpomínají na Mattoniho vilu, secesní hotel Alice nebo školu Komenského, které musely stavbě ustoupit. O rok později se pokládal základní kámen. Oficiální kolaudace se konala na sklonku roku 1977, ale ještě takřka tři roky bylo co dodělávat.

Skutečnost, že byl Thermal dokončen v sedmdesátých letech, ho automaticky, ale nespravedlivě spojuje s dobou normalizace. Projekt však vznikl v době politického uvolnění. Díky tomu také Věra a Vladimír Machoninovi mohli trvat na tom, že chtějí vidět všechna tehdy nová festivalová kina v Evropě, a skutečně navštívili kinosály ve Velké Británii, Německu, Francii ... Zkušenosti pak zúročili při realizaci festivalového zázemí Thermalu, které i po letech solidně plní svůj účel. Kdo z filmařů zažil atmosféru projekce v nacpaném Velkém sále, kam se vejde takřka tisíc dvě stě diváků a další se navzdory požárním předpisům nacpou na schody, nikdy na ni nezapomene.

Thermal má navíc další dva sály pro dvě stě diváků a tři menší projekce, každou s osmdesáti sedadly. Když k tomu připočteme kancelářské zázemí nezbytné pro chod festivalu, prostory, kam se vejde například redakce festivalového deníku či rozhlasového vysílání, relaxační zóny, kavárny, bary a restaurace, máme tu festivalové centrum, jež vysokou úrovní ve své době vzbuzovalo oprávněný obdiv. Na rozdíl od podobných budov v Evropě měl Thermal navíc ještě 273 hotelových pokojů: do kina se dá prakticky dojet výtahem, proto tu chce bydlet většina festivalových hostů. Co na tom, že se jim budova nezdá příliš pohledná.

Jako hodnotnou, ale zároveň rozporuplnou stavbu označil Thermal i historik architektury Zdeněk Lukeš: "Je to dítě šedesátých a sedmdesátých let. Reprezentuje zajímavý styl a design své doby, ale kontext, v němž se nachází, je brutální. Architekti tehdy měli pocit, že když zvládli ocel a beton, tak zvládnou i zásahy do historických center měst. Byl by ovšem omyl se domnívat, že šlo o aroganci komunismu, byl to celoevropský problém, s podobně brutálními budovami se museli vypořádat i v Německu nebo v Rakousku."

O brutalitě Thermalu není pochyb a pro leckoho je to jediná "hodnota", kterou je budově ochoten přiznat. Dnes už ale jen málokdo ví, že podobných "Thermalů" mělo vyrůst v této části Karlových Varů několik. V šedesátých letech vznikla studie, podle níž měl Thermal oddělovat lázeňskou a obchodní část města a v jeho blízkosti měly vyrůst další dva věžáky jako dominanta obchodní zóny. Tento záměr ovšem nebyl realizován, pro socialistické stavebnictví, zvyklé na bytovky a samoobsluhy, byla sama výstavba Thermalu soustem, jež muselo žvýkat jedenáct let.

"Nebyli jsme pozadu za tehdejší evropskou architekturou, protože jsme tehdy ještě měli možnost ji sledovat," hodnotí dnes svou práci Věra Machoninová. Letos jí bude osmdesát, ale působí stejně nezničitelně jako její stavby. S Thermalem strávila patnáct let života. V šedesátých letech spoluzakládala sdružení projektových ateliérů, což bylo pět vlastně soukromých subjektů, které se vzájemně ekonomicky podporovaly. Vladimír Machonin tehdy vedl ateliér Alfa - jeho obnovení po listopadu 1989 už si nestihl užít, zemřel v roce 1990.

"Měli jsme možnost pracovat vlastně jen v šedesátých letech. Poslední architektonické soutěže jsme se mohli účastnit v roce 1970, to byl obchodní dům Kotva v Praze. Pak už byl vlastně konec," vzpomíná Machoninová na dobu, kdy byli vystřídáni všichni vedoucí činitelé Státního ústavu architektury. I projekt pražského Domu bytové kultury dělali Machoninovi ještě v šedesátých letech, kvůli výstavbě metra se ale jeho realizace posunula až do let osmdesátých. V sedmdesátých letech už Machoninovi nekreslili. Měli ale prý alespoň to štěstí, že mohli na svých stavbách dělat autorský dozor.

MIMOŘÁDNÁ ZAKÁZKA

Rytmus výstavby Thermalu byl určován tím, jak strana a vláda uvolňovaly na realizaci peníze. Jednou byly, pak zase ne. Nijak se to prý nelišilo od většiny jiných, větších i menších staveb v sedmdesátých letech. Tehdy byl problém postavit cokoli, natož budovu, která opravdu nebyla standardní.

Thermal byl koncipován jako autorský projekt, v němž architektonické řešení, design interiérů i detaily spojoval jednotný rukopis. Pokoušel se o výlučnost v mnoha směrech a stavěl se z komponentů, jež byly speciálně vyvinuty a vyrobeny právě pro tuto stavbu - od závěsných záchodových mis, což bylo na poměry tehdejšího socialistického Československa zcela nadstandardní, až po stropní podhledy, které se u nás nikde nedaly pořídit. Z Finska tehdy Machoninovi přivezli vzorek podhledových lišt a nechali je u nás vyrobit. Udělat se dalo všechno, ovšem takzvaně na zakázku. Dnes se dá podstatná většina staveb "slepit" z komponentů přehledně seřazených v katalozích stovek firem a o tom, zda budou domácí, či zahraniční, rozhoduje jen jejich cena.

"Bylo to jedno velké udatenství, třeba jen dát dohromady lanovku k bazénu - neumíte si představit, jak velký problém byl pořídit šikmý vozík," vzpomíná na realizaci Thermalu Ivan Hačkajlo, jenž na něm tehdy pracoval jako hlavní konstruktér. "Všichni jsme to cítili jako prestižní úkol, protože to byla výlučná práce, která posouvala náš obor kupředu."

Stylové měly prý být i příbory v restauraci. Pokoje byly původně zařízeny nábytkem z ohýbaného dřeva, což byla svého druhu vzácnost a důkaz řemeslné zručnosti českých nábytkářů. "Ve fabrikách pracovali ještě lidé, kteří začínali za první republiky a z té doby si zachovali nejen zručnost a nadšení, ale i způsoby. V mnoha oborech jsme patřili mezi světovou špičku, například se u nás vyráběla zrcadlová skla abnormálních rozměrů," vzpomíná Machoninová.

Právě ona je autorkou návrhu slavných červených kožených křesel, jež se stala nejprve vysmívaným a později obdivovaným symbolem Thermalu. Žasnou nad nimi všichni zahraniční hosté festivalu a ptají se, v kterém antiku se dají sehnat. V žádném a bohužel postupně mizí i z exponovaných míst Thermalu. Ještě před pár lety křesla zdobila hotelovou halu, dnes je sektorové židle vytlačily k jedinému stolku, usednout na ně můžeme také na chodbách u výtahů. V kavárně v prvním patře a přilehlých prostorách jsou pak ještě modré a červené sametové variace původního sedacího nábytku.

NEZBOURATELNÁ STAVBA

Dobové interiérové prvky postupně z hotelu mizí s jeho modernizací. Pokoje jsou sice čisté a pohodlné, ale uniformní, postrádají nejen typický styl Thermalu, ale vlastně jakýkoli styl. Podobně je na tom i hotelová hala a přilehlá kavárna. Když se začalo s rekonstrukcemi pokojů, architektka dokonce na vedení hotelu podala žalobu. "Postele měly v čele klenuté oblouky, bylo to strašné a naprosto v rozporu s charakterem hotelu," tvrdí Machoninová. Krajský soud jí dal tehdy za pravdu, při odvolání investora k vyšší instanci už ovšem nepochodila.

Podobně ji rozčilila výměna sedaček a podlahy ve Velkém sále. Ti, kteří tu tráví hodiny sledováním filmů, budou mít nejspíš z této změny velkou radost. Ale architektka, jež vlastní na interiér celé budovy autorská práva, nad změnou, o níž se dozvěděla až z televize, nejásala. Principiálně proti úpravám není, ale ráda by se na nich podílela. V tom jí dává za pravdu i Zdeněk Lukeš: "Je velká chyba, že v rámci modernizace mizí z Thermalu řada detailů, design sedmdesátých let je jeho největší devízou. Když už má stát, tak se všemi náležitostmi."

Thermal ale i navzdory dílčím investicím chátrá a ztrácí svůj osobitý "půvab". Stojí i navzdory nápadu, s nímž přišel jeden ze zastupitelů na začátku devadesátých let, totiž že by se měl zbourat. Myšlenka se ukázala jako nereálná. Budova je to fortelná, musela by se rozebrat stejným způsobem, jako se stavěla. Mnohem lacinější tedy bylo nechat ji stát. Architektka, která se na Thermal přijede jednou do roka během festivalu podívat, ovšem tvrdí, že to nebude dlouho trvat a Thermal se rozpadne sám. Přesněji jeho fasáda. Během festivalu se totiž do sedmicentimetrových panelů, jimiž je celý hotel obložen, vrtají díry kvůli výzdobě hotelu, tam se pak dostane voda a dělají se pukliny. Panely se vyměnit nedají. Vznikají nenávratné škody.

Na osudu Thermalu se také podepisuje fakt, že vlastně patří všem a nikomu. Po řadě neúspěšných a v mnoha ohledech skandálních pokusech hotel prodat stále patří státu. Navíc skutečně naplno žije jen pár týdnů v roce: nejintenzívněji v červenci během filmového festivalu, v srpnu se tu koná ještě komornější Fresh Film Fest, v září Folklórní festival, pak lékařská konference Obezita nebo konference kardiologů. Letos je to jedenáct akcí za celý rok, během nichž je využito festivalové zázemí. Ale ani hotelová část, předloni ohodnocená čtvrtou hvězdičkou, není během roku využita na maximum. Směřují sem hlavně hosté z Ruska a Německa, v létě přibývá obézních návštěvníků z arabského světa. Češi do Thermalu směřují spíš v zimě, kdy jsou ceny pokojů příznivější.

Skutečný smysl ale Thermal dostává právě jen ve spojení s filmovým festivalem, kdy jeho útrobami proudí lidská masa jako životodárná tekutina. Budova se probudí k životu a nasává energii jako upír. V Thermalu budete spát jako zabití, krátce a intenzívně. Nemůže za to budova, ale festivalový život.

To ale nic nemění na tom, aby si člověk na Thermal nezanadával, třeba když z místní klimatizace po čtyřech dnech spolehlivě přijde o hlas nebo když mu nějaký vtipálek zalepí žvýkačkou otvor pro vstupní kartu do pokoje. Půvab Thermalu je prostě brutální - jako leckteré filmy, které se tu během festivalu promítají.