Analýza Karlovarští politici se odvoláním šéfa ARO Romana Brázdila vrhli do dobrodružství, které ovšem má velmi nejistý konec Karlovarští doktoři - permanentní revolucionáři. Krajští politici - parta amatérů, kteří bohužel fušují do zdravotnictví. Tak nějak se navzájem vidí obě znepřátelené strany. Seznam protestů, stávek a demonstrací zdejších bílých plášťů je neobvykle dlouhý.

Dnes na seznam přibude další zářez. Zdá se, že se krajská vláda ČSSD a KSČM nepoučila z chyb svých předchůdců. Podcenila solidaritu, odhodlání, sílu a zarputilost doktorů.

Politici sedící v představenstvu špitálu sáhli lékařům na jejich ikonu - primáře ARO Romana Brázdila. Lezla jim na nervy jeho vzpurnost, prostořekost, věčná kritika. Nechtěli už poslouchat, že výběrové řízení na přístroje je zlodějina. Nechtěli číst o sobě v novinách, že se snaží privatizovat a zašantročit nemocnici.

Mysleli si, že se zbaví věčného rebela. Výsledek? Pod okny dnes budou mít takových „rebelů“ desítky. A dost možná i stovky.

Politici se odvoláním Brázdila vrhli do dobrodružství s velmi nejistým koncem. Ne že by na sesazení primáře neměli právo. V každé normální firmě by neloajální zaměstnanec letěl mnohem dříve. Jenže krajská nemocnice z nějakých prapodivných důvodů (narozdíl od soukromých špitálů) není normální firmou. Roli tu hrají různé tlaky, vazby. Lékaři mají pocit, že nemocnice jim patří, že jí nejlépe rozumí a že ji musí zachránit před všemi těmi vetřelci sedícími v kanceláři na ředitelství. Částečně se jim není co divit, už jednou nemocnici takhle spasili před najatými manažery z České zdravotní.

Představenstvo složené z lidí z ČSSD a KSČM nedomyslelo důsledky a teď si vysloužilo nálepku těch, kteří jako za totality umlčují nepohodlné lidi. Možná měli politici nad kritikem Brázdilem takticky mávnout rukou. Ušetřili by si spoustu problémů. Není totiž jasné, kam až spor může zajít. Pohled do historie totiž říká, že doktoři drtivou většinu konflitků s politiky ustáli a vyhráli.