Seriály
OPOZIČNÍ GLOSÁŘ
====================
======================
======================
=======================
KONTAKT DO REDAKCE:
ZVOLENÁ samospráva
Magistrát města K. Vary
Zastupitelstvo města
Rada města
Obsazení výborů zast.
Obsazení komisí řády
Pracovní Skupina
Magistrát města K. Vary
Zastupitelstvo města
Rada města
Obsazení výborů zast.
Obsazení komisí řády
Pracovní Skupina
ZAJÍMAVÉ ODKAZY:
K trapnostem vedení města kolem piety Jindřichu Konečnému
Datum: 22.11.2009
Jiří Kotek, ALTERNATIVA
UDÁLOSTI .... zpravodajství o kolizi ... ZDE
Byl
jsem velmi zdrženlivý a vyhýbal se konfrontaci nad činy vedení města při oslavě
17. listopadu v Karlových Varech kontra piety Jindrovi Konečnému. Velmi
vyhýbavě jsem vysvětloval novinářům svou zdrženlivost. Dnes, s odstupem od
inkriminovaných výročních oslav listopadových dní, se dovolím vymezit. Definovat
právo k takovému vyjádření si odpustím.
V předtuše a ve znalosti podlých schopností představitelů koaličního vedení města jsem již 14. září 2009 úředně ohlásil sváteční veřejné shromáždění k 17. listopadu na T.G.Masaryka. K 20. výročí jsme na koleně připravili doslova pompézní program. Jeho pompéznost nespočívala v okázalosti, ale v hloubi duší a srdcí těch, co je mají. Program totiž nebyl složený z papalášů národního výboru, magistrátu či kraje a mediálních hvězd s šarádou a ohňostrojem, ale z vlastních místních občanských iniciativ. Malé divadelní soubory nastudovaly nové hry k oslavě Svobody a prezentovaly je v Alžbětiných lázních. Studenti završili dvouměsíční kontakt s historií výstavou svých prací v podchodu u Dolního nádraží a mladí lidé na mítink vyslali 4 hip-hopové formace. Historici uspořádali výstavu a vydali knihu o dění ve městě před 20 lety. Jakýmsi vyvrcholením oslav byl mítink, který prolnul od vzpomínek do horké současnosti.
Po Jindrově smrti v březnu tohoto roku se na Městě nikdo k ničemu neměl a mě novináři bombardovali, „že musím …“, proto jsem sám stloukl Jindrovi malý kříž, nazdobil ho, sepsal nekrolog a přidal na něj svou pamětní placku OF. Na veřejném shromáždění jsem tento symbol u Pošty vztyčil. Už za dva dny jej však městští zaměstnanci odstranili, zničili ho a nevrátili z něj ani třísku. To byla jejich aktuální „pieta“ Jindrovi.
Když nyní na podzim zvěděli, že „Kotek bude zase demonstrovat“, sáhnuli pro podobný faul, jako při adventní demonstraci v roce 2007, na kterou vyslali pohádkové bytosti a kočár s dárky pro děti. Tak vymysleli pojmenování ulice a pamětní desku po Jindrovi v jednom novém ruském Baustav-ghetu. Pak ale začali zevlovat s poměrně hloupě textovanou deskou a jejím odhalením. Přitom vydumali, jak využijí čest a slávu Jindrovu pro sebe a jak přitom ještě „OF“ rozdělí. Do poslední chvíle měnili místo i časy, až se nacpali právě na třídu T.G.Masaryka, do programu mladých. Následně přistavili autobus, aby odtud před manifestací v 16 hodin odvezli zmatenou veřejnost na hřbitov … a tak se také stalo. Kdyby totiž měli prostý a upřímný zájem na skutečném uctění památky Jindry, mohli projevit elementární snahu o domluvu a začlenit akt do Festivalu svobody. Měli na to celé dva měsíce.
Relativně se může zdát, že se nejedná o nic závažného, ale cítím to jinak. Nechci se dovolávat Jindry, dnes bodře rozesmátého na oblacích, ale v úctě k němu musím hájit právě to, co nás tady na zemi spojilo: principy. Na mocenskou lůzu měl totiž stejný názor jako já, tenkrát i dnes. Proto se ohrazuji proti zneužití jeho památky a cti právě primátorem Hauptmannem, Keřkou, Laubovou a dalšími koaličníky, představiteli současné bídy veřejného a politického života.
V předtuše a ve znalosti podlých schopností představitelů koaličního vedení města jsem již 14. září 2009 úředně ohlásil sváteční veřejné shromáždění k 17. listopadu na T.G.Masaryka. K 20. výročí jsme na koleně připravili doslova pompézní program. Jeho pompéznost nespočívala v okázalosti, ale v hloubi duší a srdcí těch, co je mají. Program totiž nebyl složený z papalášů národního výboru, magistrátu či kraje a mediálních hvězd s šarádou a ohňostrojem, ale z vlastních místních občanských iniciativ. Malé divadelní soubory nastudovaly nové hry k oslavě Svobody a prezentovaly je v Alžbětiných lázních. Studenti završili dvouměsíční kontakt s historií výstavou svých prací v podchodu u Dolního nádraží a mladí lidé na mítink vyslali 4 hip-hopové formace. Historici uspořádali výstavu a vydali knihu o dění ve městě před 20 lety. Jakýmsi vyvrcholením oslav byl mítink, který prolnul od vzpomínek do horké současnosti.
Po Jindrově smrti v březnu tohoto roku se na Městě nikdo k ničemu neměl a mě novináři bombardovali, „že musím …“, proto jsem sám stloukl Jindrovi malý kříž, nazdobil ho, sepsal nekrolog a přidal na něj svou pamětní placku OF. Na veřejném shromáždění jsem tento symbol u Pošty vztyčil. Už za dva dny jej však městští zaměstnanci odstranili, zničili ho a nevrátili z něj ani třísku. To byla jejich aktuální „pieta“ Jindrovi.
Když nyní na podzim zvěděli, že „Kotek bude zase demonstrovat“, sáhnuli pro podobný faul, jako při adventní demonstraci v roce 2007, na kterou vyslali pohádkové bytosti a kočár s dárky pro děti. Tak vymysleli pojmenování ulice a pamětní desku po Jindrovi v jednom novém ruském Baustav-ghetu. Pak ale začali zevlovat s poměrně hloupě textovanou deskou a jejím odhalením. Přitom vydumali, jak využijí čest a slávu Jindrovu pro sebe a jak přitom ještě „OF“ rozdělí. Do poslední chvíle měnili místo i časy, až se nacpali právě na třídu T.G.Masaryka, do programu mladých. Následně přistavili autobus, aby odtud před manifestací v 16 hodin odvezli zmatenou veřejnost na hřbitov … a tak se také stalo. Kdyby totiž měli prostý a upřímný zájem na skutečném uctění památky Jindry, mohli projevit elementární snahu o domluvu a začlenit akt do Festivalu svobody. Měli na to celé dva měsíce.
Relativně se může zdát, že se nejedná o nic závažného, ale cítím to jinak. Nechci se dovolávat Jindry, dnes bodře rozesmátého na oblacích, ale v úctě k němu musím hájit právě to, co nás tady na zemi spojilo: principy. Na mocenskou lůzu měl totiž stejný názor jako já, tenkrát i dnes. Proto se ohrazuji proti zneužití jeho památky a cti právě primátorem Hauptmannem, Keřkou, Laubovou a dalšími koaličníky, představiteli současné bídy veřejného a politického života.
Jiří Kotek