PROČ SE ÚPLATKŮM V ČESKU ŘÍKÁ PROVIZE A PROČ PROTI TOMU POLITICI A POLICIE POŘÁDNĚ NEZASAHUJÍ?  

Pojem KMOTR se v českém prostředí odvozuje od románu Maria Puza, v němž slavný spisovatel popsal život tradiční italské rodiny v New Yorku. Do svého nového prostředí si přinesla staré způsoby jednání, jak se utvořily na středověké Sicílii.

Není v Česku zdiskreditovanějšího slova než kmotr, jímž se označuje všechno a nic. Přesto mnoho lidí cítí, že kmotrovství jako styl jednání nejen existuje, ale dokonce státem prorůstá odzdola nahoru. S malou nadsázkou se dá říct, že Češi za jedenadvacet let od převratu vytvořili specifickou Republiku kmotrů.

Jaké jsou její rysy? Základem jejich pojetí života bylo, že uvnitř státu s jeho zákony a daněmi vytváříte alternativní stát s vlastními zákony a vlastní formou zdanění. V čele takového společenství stojí kmotr (padrino, don), jenž vám dává ochranu nejrůznějšího druhu výměnou za loajalitu. Jinak řečeno, nabízí život v relativně pohodlné síti a jako protihodnotu požadují finanční a jiné protislužby.

BUĎTE MÝM PŘÍTELEM

Puzova kniha začíná ve chvíli, kdy úspěšný majitel pohřebního ústavu Amerigo Bonasera sedí v soudní síni a čeká na verdikt soudce. Obžalovaní jsou dva mladíci z prominentních rodin, kteří několik týdnů předtím brutálně napadli a zranili jeho dceru. Evidentně zkorumpovaný soudce nakonec vynese pouze podmínečný trest. Zoufalý Bonasera, jenž se vždy choval jako stodesetiprocentní Američan, spěchá k donu Corleonovi, jemuž se celá léta vyhýbal.
„Až do dnešního dne jste mě nikdy nepřišel žádat o radu nebo o pomoc. Už si ani nevzpomínám, kdy jste mě naposled pozval do svého domu na kávu, ačkoli má žena je kmotrou vašeho jediného dítěte.

Buďme k sobě upřímní. Pohrdal jste mým přátelstvím. Bál jste se být něčím zavázaný,“ pronesl vyčítavě don Corleone.
Následně dodal: „Vydáváte peníze za advokáty, kteří velmi dobře vědí, že vás napálí. Přijmete rozsudek od soudce, který je prodejný jako ta nejhorší pouliční děvka. Když jste před mnoha lety potřeboval peníze, obrátil jste se na banky, platil lichvářský úrok a s kloboukem v ruce čekal jako žebrák, zatímco vás očenichávali a strkali vám nosy až do zadku, aby se ujistili, že jim půjčku budete moci splatit.“ Don se odmlčel a hlas mu zpřísněl.
„Kdybyste ale byl přišel za mnou, moje peněženka by bývala vaše.
Kdybyste přišel požádat o spravedlnost mě, tak by ti lotři, co vám zničili dceru, prolévali hořké slzy už dnes. Kdyby si nějakou nešťastnou náhodou udělal počestný člověk jako vy z někoho nepřítele, pak by se stal i mým nepřítelem.“
Bonasera sklopil hlavu a přiškrceným hlasem zašeptal: „Buďte mým přítelem. Přijímám.“
V tu chvíli Bonasera našel spravedlnost, ale podepsal si přihlášku do světa služeb a protislužeb stojícího nad zákony. V Česku má pochopitelně kmotrovství úplně jiné rysy, přestože základ zůstává – vytvořit stát ve státě s vlastními pravidly.

CAPO DI TUTTI CAPI

Dnešnímu pojetí kmotrovství dalo základ čtyřicet let komunistického režimu. Všemocný stát a jeho tajná policie byly samozřejmě hlavními capi di tutti capi, kmotry kmotrů. Pod oficiální ideologií však fungoval život úplně jinak. Vzhledem k nedostatku zboží a služeb si každý člověk musel budovat složitou síť známých a vzájemně si svoje kontakty směňovat, takže tehdejší stát se namísto Československo mohl klidně jmenovat Republika kamarádů. Spisovatel Zdeněk Zapletal to výstižně popsal v knize Půlnoční běžci takto: „Lojza mi slíbil elektromotor. – Na co ti bude elektromotor? zeptala se prodavačka. – Mně na nic, ale shání ho Franta. Prodavačka mlčela a Topič posilněný z domácích zásob a zásob sousedů cítil povinnost objasnit další výhody. – Když seženu Frantovi elektromotor, slíbil, že by mohl dodat kompletní vrtač ku, úplně novou i se sadou speciálních nástavců. Prodavačka už chtěla říct, že Topič má vrtačky dvě, ale zdržela se a brzy se dozvěděla, že vrtačku shání Janek, který mu může nabídnout kompletní elektroservis.
– Za takovou službu zase dokáže Miloš sehnat bébéčka, která shání vedoucí sportovních potřeb. Tím pádem tam máme vstup volný. Vázání, běžky, hůlky.“

Česká společnost v době komunismu byla v mimopolitické sféře založena na zvláštním druhu lidové žoviality a protykanosti, takže jediným způsobem, jak něčeho dosáhnout, bylo zapojit se do sítí, jež vytvářely páteř společenského prostoru. V osmdesátých letech bylo zapojení do sítí „kamarádů kamarádů“ důležitější než příslušnost k vládnoucí třídě. Kmotrovská mentalita ochrany a poskytování protislužeb se stala druhou přirozeností.
Pocit, že konexe a neformální vazby váží víc než schopnosti, vlastně přetrval v Česku dodnes – od politiky přes státní správu až po vydavatelské domy. Tato kultura zrodila určitý způsob chování, jenž se stal normou v celé společnosti. Nejviditelnějšími a nejvykřičenějšími reprezentanty tohoto stylu jsou čeští kmotři, specifická skupina kšeftařů a podvodníků, kteří mají s italskými mafiány jen společný název.

NEVLASTNIT, ALE KONTROLOVAT

První generace kmotrů byla typově reprezentována jmény jako František Mrázek, Tomáš Pitr, Radovan Krejčíř nebo Miroslav Provod.
Vesměs šlo o předlistopadové veksláky, kteří v osmdesátých letech před obchody se západním zbožím (Tuzexy) směňovali zahraniční měny, takže se dostali k nemalým penězům. Když si přečtete životopisnou knihu Radovana Krejčíře, pochopíte mentalitu těchto vrstev. Podnikání v jejich pojetí bylo podvodem na někom jiném. Zásadně neuvažovali o investicích do dlouhodobých projektů. Jejich ideálem byl podfuk nebo rychlý přeprodej věcí s velkou marží.

V knize novináře Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek je pěkně popsána transformace Františka Mrázka z komunismu do kapitalismu, tak jak jej zachytilo policejní sledování. V posledním roce minulého režimu ještě objíždí ministerstva a úředníkům rozdává šišky salámů výměnou za razítka otevírající cestu k různým aktivitám. O rok později už „promazává“ státní správu penězi a cílevědomě si buduje svou legendární síť sítí.
Po několika letech začala jména kmotrů první generace procházet až příliš mnoha vyšetřovacími spisy, přičemž ne všechny policisty byli kmotři schopni finančně „dát do klidu“. Hledají proto silnější krytí v podobě kontaktů do politiky a státní správy.

POČÁTEK KONCE

Samotný František Mrázek byl dlouhá léta znám jen v polosvětě bankovních podvodníků a prominentních zpěváků a herců, jež hostil ve své českobrodské haciendě a rozdával jim peníze stylem šlechtice na dvoře Ludvíka XIV.
Osudným se mu stal rozhovor v létě 2003 v Hospodářských novinách.
Tehdy byla u moci Špidlova (a později Grossova) vláda s většinou jednoho hlasu v Poslanecké sněmovně.
Smyslem Mrázkova sdělení bylo, že ministr vnitra Gross by neměl naslouchat lidem, kteří ho chtějí vyšetřovat. A pokud v tom budou pokračovat?
„Mám telefon na sedmnáct poslanců z různých stran a šest senátorů. Takže třiadvacet lidí. Tykáme si. Nevolám jim jen kvůli byznysu,“ prohlásil tehdy sebevědomě Mrázek.
Tím hodně přestřelil. V politických kruzích jeho výhrůžky vyvolaly obrovskou odezvu, protože kmotr jeho formátu poprvé v historii vyhrožoval legálně zvolené vládě, že může vyvolat její pád.
Namísto toho Mrázek způsobil pád nejen svůj, ale i skupiny, již reprezentoval. Když byl v lednu 2006 profesionálně zastřelen, nikdo ze zasvěcených nepochyboval, že za tím stojí bezpečnostní složky státu, které k tomu dostaly pokyn z nejvyšších míst. Kmotři první generace ztratili svého „prezidenta“, následně byla část z nich vyhnána ze země a zbylá se stáhla mimo veřejný život.

ZROZENI V KRAJÍCH

Druhá kmotrovská generace je spojena se jmény jako Roman Janoušek.
Ve skutečnosti každé okresní město má podobné typy, takže se může celkově jednat zhruba o pět set lidí.
Vesměs jde o osobnosti formované davidovskou popkulturou „dětí ráje“ osmdesátých let. V devadesátkách vstoupili do podnikání, v němž většinou nebyli úspěšní. V reakci na to se rozhodli přitulit ke státu, o němž zjistili, že má peněz dost. Vstupní branou se staly politické strany. Kmotři druhé generace je zpočátku zvnějšku ovlivňovali, ale pak do nich vstupovali, a to nejlépe se stovkami zaměstnanců svých známých, čímž je brzy ovládli.
Nejdříve se pohybovali kolem magistrátů velkých měst. Hlavní rozkvět však nastal po roce 2000 se vznikem krajských úřadů, kam byly z centra delimitovány peníze na zdravotnictví, dopravu a evropské peníze z regionálních operačních programů.

JEJICH ÚŘEDNÍCI

Kmotři druhé se od první generace lišili i vnějškově. Už nešlo o polozločince typu Mrázka a Krejčíře, kteří jezdí obrněnými džípy, ne umějí se oblékat a čas od času na sebe posílají pistolníky.
Kmotři druhé generace jsou uhlazenými panáky, sledujícími poslední módní styly a trendy způsoby trávení volného času. Vzorně se starají o své sítě „známých známých“ a nikomu neodepřou ani drobnou službu, natož finanční výpomoc.
Jak řekl jistý kmotr z advokátní kanceláře: „Já jsem tak nešťastný, když kamarádi mých kamarádů spolu nekamarádí.“ V průběhu doby se dostávají přímo do politických funkcí na střední úrovni, ale to je pouze krytí, jež má „odstrašit“ policii před zájmem o jejich osoby. Hlavním cílem je zajišťovat materiální komfort a peníze na volby svým politikům, úředníkům a vůbec všem lidem dobrého srdce a vlivu.
Z titulu funkce šéfa sítě se fakticky stávají hlavními personalisty státních institucí, na které si dosazují „své“ úředníky. Vytvářejí tím „úřady v úřadě,“ přičemž jejich zaměstnance vlastně platí stát, i když jim jejich výplatu kmotři vždycky ochotně „pocukrují.“ Hlavní loajalita těchto úředníků se zpětně neváže ke státu a jeho zákonům, ale kmotrovským pravidlům.
Kmotři tak na státní útraty rozjíždějí velký byznys – za každé rozhodnutí si nechávají platit od jednotlivců i firem, kteří se na ně obracejí se žádostí o službu a protislužbu. A cílová meta? Provize.

ŠIFRA PROVIZE

Nejfrekventovanějším pojmem v tomto světě je kouzelné slovo provize. Vyslovte si je nahlas sami a zjistíte, že má zvláštní šarm. Připomíná to radu jednoho českého lékaře – urinoterapeuta léčícího lidi starou ruskou metodou pití vlastní moči. Dotyčný lékař prohlásil, že všichni, jimž se tento způsob příčí, ať si onu žlutou tekutinu nazvou urinou a nalijí si ji do šampusky – hned jim bude chutnat lépe. Podobně funguje v českém prostředí slovo provize, vyvolávající dojem, že legálně podnikáte. Kmotři druhé generace někdy nazývají svou činnost zmatečným slovem lobbismus. Tohle vcelku počestné slovo znamená, že profesionální firmy zprostředkovávají zájmy svých klientů většinou ve vztahu k Parlamentu. V pojetí kmotrů druhé generace jde však o služby za účelem vykrádání státu zevnitř. Je to věčný koloběh: čím tlustší stát, tím více pozornosti ze strany kmotrů, čím větší pozornost kmotrů, o to tlustší stát. To stát a jeho nadměrné bohatství vytvářejí tyto parazitní vrstvy s přerozdělovací mentalitou, jež se zase tolik neliší od odborů.

Nedávno vstoupil na scénu prototyp kmotrů třetí generace – Vít Bárta. Jeho příchod hodně připomínal ruský model, kdy mocný oligarcha podniká, šéfuje straně, kmotruje a sám stojí na důležitém místě státní správy. Kmotrové druhé generace zatím nástup té třetí dokázali zbrzdit. Otázka je, na jak dlouho a jestli i oni časem nezmutují do bártovské podoby.

KAM S NIMI?

Hlavním problémem s kmotry druhé, potažmo třetí generace je, že je nejde zastřelit jako v případě Františka Mrázka. Na to jsou tito lidé příliš integrováni do současných struktur. Kmotrové druhé generace natolik prolnuli se státem, že oni sami představují stát. Navíc, kdo dá příkaz k zastřelení pěti set lidí? Ostatně, vždyť to nejsou zločinci, ale „kamarádi našich kamarádů, kteří jen spolu kamarádí“.
K jejich narůstající eliminaci se bude muset nejspíš použít metoda tří třetin: první třetinu nechat zavřít, z druhé udělat slušné lidi a třetí dát na výběr mezi těmito dvěma cestami. Na druhou stranu: i když zmizí nejodpudivější typy kmotrů z veřejného života, zmizí také ona kultura úplatků, konexí a lidové žoviality, z níž české kmotrovství vyrůstá?


***
MALÝ KMOTROVSKÝ SLOVNÍK

PROVIZE, ústřední termín Republiky kmotrů, obvykle procento z dojednané veřejné nebo soukromé zakázky.
PROCESOVAT (procesování), vyšlapávat cesty k penězovodům. Oblíbené slovo kmotrů, kteří nejsou schopni vysvětlit svým dětem, co vlastně dělají.
MAZADLO (mazat), úplatek.
POCUKROVAT, přidat další peníze k původně plánované částce.
DÁT NĚKOHO DO KLIDU, neutralizovat úplatkem.
JEDNIČKA, DVOJKA, TROJKA, počty poukázaných miliónů korun.
VOBLOŽIT (něco, někoho), přeprodat nebo přenechat něco někomu s vysokou marží.
BÝT NA PEJROLU, ocitnout se na výplatnici někoho.
VYPALOVAT (něco, někoho), brát procento z veřejných zakázek.
KEŠOVAT, vyplácet peníze přímo.
UMĚT NĚKOHO, být na někoho zaháčkovaný, mít ho ve svém portfóliu spolehlivých kontaktů.
JÍT NA DABLA, zaplatit dvojnásobek původně požadované ceny
PENÍZE NA HLAVU, NEBO NA PAPÍR?, obvyklá otázka kmotrů první generace. Za mimobankovní půjčku od kmotra ručíte vlastní hlavou nebo směnkou.


***
ZNAČKA JAKO VAROVÁNÍ

Označit svůj automobil prominentní registrační značkou není kmotrovská novinka poslední doby, i když je kvůli zvyšující se agresivitě řidičů v posledních dvou letech toto téma pro veřejnost žhavé. Vynucování pozornosti a respektu viditelným vnějším znakem měli ve zvyku už představitelé třetí říše v čele s Hitlerem. Například Heydrichův vůz měl registrační značku SS-4 a byla přenosná na celý jeho vozový park. Podobně komunističtí bafuňáři a vrcholní představitelé strany se v dobách ČSSR odlišovali od obyčejných lidí prominentními značkami se stejnými číselnými kombinacemi, jakými se dnes s oblibou zdobí naše „elity“. Důvod je podle psychologů jasný: vzbuzovat respekt a strach na první pohled a odvrátit tak případnou osobní konfrontaci – při ní by se totiž mohlo ukázat, že dotyčný prominent vzbuzuje cokoli, jen ne přirozený respekt a úctu.