Karel Heřmánek se domnívá, že za jeho působení nastal zlatý věk divadla v Karlových Varech. Prosím, myslet si může cokoliv, ale dovolím si s touto myšlenkou polemizovat.

Vstupní pohnutkou, kterou prosadila tímto činem nechvalně proslulá bývalá náměstkyně primátora pro kulturu Monika Makkiehová, bylo ušetřit a zvýšit návštěvnost. To se podařilo. Ale dá se to skutečně nazvat vítězstvím hodným následování? Pokud ano, znamená to, že můžeme uměleckou oblast soudit jen ekonomickými kritérii. To je ale až zvrhlá myšlenka. Stačí v krajském městě divadlo zejména pro lázeňské hosty a „starší a pokročilé“ diváky?

Máme brát za následováníhodné know-how podbízení se hotelům a sanatoriím? Máme se spokojit s klasickou stagionou, kde se odehrávají (až na pár výjimek) mainstreamová agenturní představení a koncerty pro podobné publikum? Když Vary ušetřily, proč nepodpoří alespoň částí těchto peněz alternativní scénu, kde by nabídka uspokojila i příznivce menšinových žánrů? Nadějně rozjetý projekt Divadla Husovka z dob, podle mého názoru zlatého věku divadla ve Varech, magistrát zřejmě navěky zazdil. Dovolte ještě poslední otázku: Co by se asi stalo, kdyby se vedení magistrátu rozhodlo ušetřit miliony korun na hokejovém klubu? To by bylo v ulicích rušno. Škoda, že jsou příznivci skutečného divadla, beznadějně slušní intelektuálové, kteří si pěkně v tichosti zajedou pravidelně do Prahy či Ústí, a hlavně - mlčí. Vždyť může být ještě hůř.


O autorovi: Luboš Vedral, editor MF DNES