Olympijské hry v Číně nakonec přeci jen proběhly.
Proběhly navzdory pohnutí citu a svědomí mnoha obyvatel planety.
Proběhly k radosti mnoha jiných obyvatel planety.

Názory na jejich konání jsou různé. Jejich škála je velmi pestrá a ve zjednodušeném pohledu i velmi protichůdná.

ANO či NE?

Bylo napsáno mnoho polemik a komentářů k pořádání olympijských her právě v Číně. Byly sneseny stovky příkladů, důvodů a svědectví, které označily čínský režim za totalitní, který potlačuje lidská práva a násilně okupuje svobodný Tibet.
 
Bylo také popsáno mnoho příměrů ke zneužití olympijské myšlenky v době jejich konání právě v totalitních systémech Německa a Sovětského svazu. Ten druhý v ruském kabátě dokonce v době konání olympiských her vpadnul se svými vojsky do Gruzie(!)
 
Přesto se mezi sportovci nenašli odvážní borci, kteří by z morálního důvodu do Číny nejeli, nebo alespoň při své účasti dali najevo odpor a nesouhlas s porušováním lidských práv. Nestalo se. Přednost dostal hon za medailemi v "čestném" sportovním klání. Nenašli se mezi nimi odvážní, jako byli američtí černoši v Mexiku v roce 1968, sprinteři Tommie Smith a John Carlos, kteří si vystoupili pro medaile a při hymně stáli tiše se zaťatou pěstí nad hlavou. Byla to síla a jejich fotografie se staly jedním ze symbolů boje za lidská práva. Žijeme v jiné době, ve které je profit a zisk nadřazen morálce a jejím gestům. V Číně hrdinsky protestují domácí aktivisté a sporadicky zahraniční turisté a novináři. Zprvu zřetelně reagující český premiér Topolánek se nakonec také otočil a do Číny vyrazil. Karlovarská regionální reprezentace do Číny jezdí již standardně.

V kontextu toho všeho se zdá, že Karlovy Vary na tom nebudou tak špatně s občanským vnímáním lidských práv a demokracie, když se v tomto, tolik morálně zatracovaném městě najdou občané, kteří dokázali po dobu konání olympiských her vyvěsit vlajku pro Tibet. Sklízejí za to jistě jen obdiv a uznání, protože Ti druzí vlajku Tibetu spíše ani neznají.