Novým šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru se stal Jiří Štrunc mladší. Zahájil tak sezónu, která začíná Dvořákovým karlovarským podzimem. S hudebníky se připravuje na jejich první společný páteční koncert. „Mojí prioritou je udržet hudební těleso alespoň v současném, v lepším případě ve vyšším počtu hráčů. Níže se už jít nedá. Rád bych, aby byl orchestr součástí kulturního života Karlovaráků,“ říká Jiří Štrunc.

* Byl jste s nástupem do nové funkce nervózní?
- Nebyl. Orchestr velmi dobře znám, vyrůstal jsem tady a už v 90. letech jsem zde jako dirigent pracoval. Ale přiznávám, že v domácím prostředí je to těžší, než když člověk přijde do cizího, kde je více soukromí. Hudebníci mě považují za domácího, protože jsem s Karlovarským symfonickým orchestrem začínal.

* Kdy jste dostal nabídku na post šéfdirigenta?
- Bylo to koncem loňské sezóny. Protože současné problémy znám, nechal jsem si měsíc na rozmyšlenou. Doufám, že to společnými silami zvládneme. Budou volby a pak může být všechno zcela jinak. Rád bych - ať už se mnou nebo beze mě, aby tu orchestr hrál v pohodě dalších 176 let.

* Jak se díváte na současnou situaci v hudebním tělese?
- „Krize“ v orchestru se dá samozřejmě lehko vyřešit, a to přílivem finančních prostředků. To je podle mě hlavní a asi jediný problém v této věci. Karlovarský symfonický orchestr není jediným hudebním tělesem, které je tím poznamenané. Ve světě i jinde v Čechách jsou finanční problémy. Proto si myslím, že kdyby se finanční stránka podařila alespoň trochu zlepšit, tak se situace rychle uklidní.

* Souhlasíte s tím, aby Karlovarský symfonický orchestr zůstal příspěvkovou organizací? Nebo se má změnit na obecně prospěšnou společnost?
- Myslím si, že oba modely jsou funkční, pokud správně pracují. Nikdy a nikde na sebe orchestr nevydělal. Vždy funguje zejména z dotací. Záleží na tom, jak se zřizovatelé domluví. Město jako takové by mělo být na Karlovarský symfonický orchestr pyšné, má svoji historii, tradici...

* Jste z Plzně. To budete denně dojíždět?
- S ředitelem Zdeňkem Vikorem máme dohodu, že tady budu dělat určitý počet koncertů v sezóně. Po tu dobu v Karlových Varech budu. V jiných případech se budeme domlouvat podle nutnosti. Z Plzně jsou Vary relativně blízko, takže kontakt je rychlý.

* Jaké máte plány s orchestrem?
- Je známo, že orchestr plní lázeňskou funkci. Ale já bych rád, aby působil hlavně pro Karlovaráky a až přidruženě pro lázeňské hosty a turisty. Bylo by škoda udělat z orchestru lázeňský podnik, který přímo nezasahuje do kulturního života města. Jsem si vědom, že taková změna vyžaduje mnoho kontaktů. Pokud člověk nemá vazby na úředníky, tak se to prosazuje velice těžko. Jen umělecká práce nestačí.

* Můžete ovlivnit dramaturgii?
- Když Zdeněk Vikor vyhrál konkurz na ředitele, získal tím zároveň i post dramaturga koncertů. Doufám, že společnými rozhovory a dohodami dojdeme k nějakému kompromisu. Hlavní práce šéfdirigenta nespočívá jen ve vlastním dirigování, ale i v ovlivnění toho, co se bude hrát a s kým. Letošní sezóna byla naplánovaná ještě dříve, než ředitel nastoupil do funkce, proto větší část dramaturgie přebral.

* Na jaké koncerty se mohou příznivci hudby těšit?
- Snažíme se o mnohostranný repertoár, aby zaujal většinu publika. Samozřejmostí jsou hudební velikáni v podobě Dvořáka, Beethovena nebo Čajkovského. Pokoušíme se dělat i populárnější koncerty, třeba pro posluchače asi nejzajímavější filmovou hudbu nebo operetní věci. Optimální nabídka se vždy těžko hledá. Naše publikum je spíše generačně starší a není tolik zvědavé na výboje z moderní hudby. Někdy se může zdát, že hrajeme „jen“ klasiku, ale modernější partitury jsou finančně nákladné, a to si orchestr nemůže dovolit. Jenom získat notový materiál stojí hodně peněz.

* Hráčů v orchestru je méně, jaké to přináší komplikace?
- V současné době si musím vystačit s 58 hudebníky, ti mají asi jen 46 úvazků. V menším obsazení jsou nároky na skladbu mnohem větší. S větším orchestrem se vždy hraje snadněji. Přirovnal bych to ke sportu. Pokud ve fotbalovém mužstvu kope místo 11 jen 9 hráčů, prohrají. My prohráváme se skladatelovou vizí a akustikou. Sice se tak ušetří veřejný rozpočet, ale zdá se mi to být smutné.

* Jaký je váš názor na to, když hudebníci z orchestru vyučují?
- Mám zkušenosti z ciziny. Například členové Vídeňské filharmonie také učí, ale ne z důvodu ekonomického, ale pro sdělování tradice a hudebních informací. Kdežto u nás hudebníci většinou učí z nutnosti se uživit. Je to stresové zaměstnání. Většina hudebníků má i zdravotní problémy se zády, rameny, klouby, zuby... Toto povolání je považováno za krásné, ale zneužívá se do té míry, že je oceněno nízkým platem. A to není v pořádku. Hudebníci se na svoji profesi připravují například už od pěti let, proto si myslím, že je jejich ocenění na místě.