Kdysi jsem v Austrálii pozoroval na pláži člověka, který prováděl něco podivného. Kráčel velmi pomalu, co chvíli se zastavil a sehnul. Když přišel blíž seznal jsem, že jednou rukou táhne po písku na provázku kus smradlavé ryby a ve druhé ruce drží kleště.

Byl to lovec  dlouhých písečných červů, neodolatelné to návnady pro většinu mořských predátorů. Zápach ryby mocně útočí na červí smysly a budí  v nich radostnou představu: Ejhle, žrádlo nám jde samo před hubu, hurá na něj! Ledva však takový červ, zmámený vidinou hodokvasu vystrčí hlavu z písku, prostřený stůl zmizí a on sám je kleštičkami uchopen pod krkem a vytažen ze svých jistot ven. Nejen že se slibovaný hodokvas nekoná, ale navíc ho pro jeho nenažranost čeká neblahá budoucnost.

Na tenhle výjev jsem si   onehdá vzpomněl, když jsem podél silnic viděl záplavu Parasošových  předvolebních slibů.  Jo, vy nevíte kdo je Parasoš? No, to jsem si tak pro sebe pojmenoval čtveřici vykuků:  PAroubek, RAth ,SObotka  a  Škromach.
Pozor, právě táhnou svoji smradlavou rybu kolem vás!


Wendy Bartůšek