Likvidátor: Byťák doplatil na banky

Státní majetek ve výši dvou miliard korun spravoval před listopadem 1989 Bytový podnik Kalovy Vary. V roce 1992 získalo město bezúplatným převodem od státu většinu historického majetku. Ve stejný rok šel bytový podnik, který byl založený tehdejším Městským národním výborem v Kalových Varech, do likvidace. 
Největší problém byl podle současného likvidátora PBH Richarda Houšky v tom, že si byťák ukládal peníze z prodeje městských i státních domů do krachujících bank a Národní družstevní záložny. 
"Do Národní družstevní záložny se nosily kufry s miliony korun. Podle zjištění likvidátorky většina plateb probíhala cash a ne přes účty. Členové představenstva si převedli prostředky z vkladů jiných subjektů na své vlastní termínované vklady a takto získané prostředky záložně nikdy nevrátili. Horší příklad tunelu neexistuje," uvedl Richard Houška. Přesto za to nebyl nikdo odsouzen, většina žalob skončila promlčením. To, že měl PBH účty u zkrachovalých bank a u záložny, považuje za původní příčinu toho, že Kalovy Vary a státní kasa dopadly špatně. 
Do funkce likvidátora jej v dubnu 2011 doporučil tehdejší náměstek primátora Jiří Kotek (Alternativa). A za Alternativu Houška kandidoval do parlamentních voleb. Opozice v zastupitelstvu z řad ODS se Houšku pokusila na podzim odvolat. 
"Je mně opravdu jedno, kdo na městě právě sedí. Mým úkolem je, aby na konci mého působení byl co největší likvidační zůstatek. O tom, jestli zůstatek připadne státu nebo městu, nebudu rozhodovat ani já, ani vedení města. Jsou k tomu příslušné státní orgány," uvedl likvidátor.  

Karlovarský byťák měl vždy smůlu, říká jeho likvidátor 
 

Dvacet let trvá likvidace karlovarského Podniku bytového hospodářství. A další léta se může táhnout snaha města o získání vytunelované pohledávky 150 milionů korun. Za prodej historického majetku nemají Vary ani stát peníze dodnes. 

Podniky bytového hospodářství (PBH) byly zakládány jako převodní páka, která při privatizaci nebytových domů sloužila pro převod státního majetku na města a obce. 
V případě Kalových Varů se ale páka pořádně zasekla. V nedohlednu je totiž 150 milionů korun včetně úroků. 
"Karlovarský byťák měl od prvopočátku tu nepředstavitelnou smůlu, že se mu téměř nikdy nepodařilo uložit peníze v bankovním ústavu, který by posléze nezkrachoval. Historie začala Podnikatelskou bankou Plzeň, přešla přes Ekoagrobanku, Union banku a finále skončilo v Národní družstevní záložně," řekl likvidátor PBH Kalovy Vary Richard Houška. Přes den pracuje jako obchodní ředitel strojírenské firmy. Po večerech doma se snaží dokončit likvidaci PBH. Richarda Houšku jmenovali zastupitelé do funkce letos v dubnu. Stejnou práci v posledních dvaceti letech dělali jeho čtyři předchůdci. 

- Kde všechno začalo? 

U vytunelovaných bank v devadesátých letech. Moje předchůdkyně, likvidátorka PBH a později i Národní družstevní záložny, paní Bartošková, při vědomí toho, že existuje státní úřad pro dohled nad družstevními záložnami, nabyla přesvědčení, že žádná bankovní instituce není tak dobře hlídaná jako v té době družstevní záložna. Proto posledních 130 milionů korun, které měl PBH na účtu, převedla ve dvou splátkách na termínovaný vklad do záložny. Osobně se jejímu kroku nedivím, banky tehdy padaly jak mouchy, a ochrana vkladů ze strany státu v nich byla minimální. 

- Co vás později zarazilo? 

Když jsem se dozvídal, že v kolonce termínované vklady vedla družstevní záložna ve své účetní bilanci po tři roky položku minus 30 milionů korun. Přitom mě ve škole učili, že vklad je se znaménkem plus. Je jen těžko představitelné, že si tohoto státní dohled nevšiml, a nechal záložnu tak dlouho takto "hospodařit". 

- Kdy bylo podle vás možné ukončit likvidaci PBH? 

V létech 2009 nebo 2010, kdy jmenovalo tehdejší vedení města do funkce likvidátora Petra Horkého. PBH nikomu nic nedlužil. Dlužníkem naopak bylo město, které neuhradilo splátku za úroky z jedné pozdě zaplacené kupní smlouvy. Částku kolem 150 milionů korun včetně příslušenství dlužila městu záložna na základě pravomocného rozsudku soudu. Na účtech PBH bylo v té době přes 20 milionů korun. Podnik bylo možné po pokusu o vymožení pohledávek velice rychle zlikvidovat. K tomu nedošlo, protože z nějakého důvodu, který neznám, se pan doktor Horký dohodl s městem o vzájemném narovnání. Na základě toho vznikla smlouva o započtení vzájemných závazků a pohledávek. V druhé smlouvě o narovnání bylo podle dvou právních posudků konstatováno, že dlužníkem už není město, ale naopak PBH. Posudek si na to nechalo udělat město a druhý potvrzovací likvidátor Per Horký, který se na druhé straně vůbec nepokusil o vymožení pohledávky za záložnou. Tím se stal PBH nejen věřitelem, ale i dlužníkem, a to znemožnilo a dále znemožňuje jeho rychlou likvidaci. 

- Kolik je teď na účtu PBH? 

Momentálně asi 1,4 milionu korun s tím, že necelých 900 tisíc stály soudní poplatky. PBH totiž žaluje bývalého likvidátora Petra Horkého a jeho právničku o náhradu škody. V novinách se sice psalo, že chceme, aby město vrátilo 20 milionů korun, které od PBH dostalo na základě smlouvy o započtení vzájemných závazků a pohledávek. Jako PBH ale žalujeme pana Horkého a jeho právničku za to, že způsobili PBH škodu. Město tedy v žádném případě žádné již od PBH obdržené peníze vracet nebude. 

- Kolik může město ještě naopak získat? 

Čistě teoreticky, všechno, co někdo PBH dluží, plus to, o co se PBH soudí, plus zaplacené soudní poplatky a poplatky právníkům. Platí-li teze, že likvidační zůstatek PBH patří městu, tak to je oněch zmíněných 150 milionů korun včetně příslušenství, plus žalovaných 20 milionů korun, které chceme po panu Horkém. Dalších 1,5 milionu požadujeme po bývalém likvidátorovi v jiné souvislosti. Rozhodně se tedy nehraje o pakatel. 

- V celém příběhu hraje důležitou roli jistá směnka, proč je tak důležitá? 

Peníze ve výši 130 milionů korun se z Národní družstevní záložny podařilo vyvést poněkud kostrbatým způsobem. Jednoho dne se do záložny dostavil jistý pan Vinkler se směnkou za firmou PPF. Záložna přesunula tuto směnku do svých aktiv, a panu Vinklerovi vyplatila 130 milionů korun v hotovosti. Teprve pak se státní dozor probudil, a na záložnu zavedl nucenou správu. Ale to již byly veškeré prostředky v záložně uložené v trapu, včetně 130 milionů z majetku PBH. 

- Podnikatel Vinkler má podle platebního rozkazu zaplatit záložně 130 milionů korun. Jaká je šance, že vůbec něco zaplatí? 

Milan Vinkler v současné době obývá jedno z našich nápravných zařazení za jinou trestnou činnost. Je tedy otázka, co na něm Národní družstevní záložna získá. Nicméně podle smluv, které jsem viděl, ručí za zaplacení směnky PPF. Šance tu tedy je, ale rozhodně to nebude běh na krátkou trať, ale pořádný soudní maraton. 

- Likvidace PBH trvá přesně dvacet let. Není to nějak dlouho? Nové vedení města si vždy dosadí svého likvidátora. 

Laicky řečeno, mohlo být vše zlikvidováno v roce 2009. Kdyby někdo poradil likvidátorovi, aby se pokusil vymoci pohledávky u Národní družstevní záložny, mohl začít pracovat exekutorský úřad. Ten by v krátké době zjistil, jestli má pohledávka reálný základ. Pokud ano, exekutoři by něco vymohli. V opačném případě by se pohledávka odepsala a PBH by se zlikvidoval. 

- Co dělá vlastně likvidátor? 

Je to podobná činnost, kterou vykonává jednatel společnosti, vede její hospodaření. Nemůže ale začínat nové obchodní operace, nesmí výdělečně podnikat. Jeho povinností je hlavně vymoci pohledávky, zaplatit závazky a dohlížet, aby se nepromrhal likvidační zůstatek. Naopak má povinnost jej maximalizovat, aby byl pro zakladatele podniku výnos z likvidace co nejvyšší. 
Likvidátor dohlíží, aby se nepromrhal likvidační zůstatek, naopak ho musí maximalizovat.