Máme před
volbami,
což je doba k zamyšlení – něco jako před Silvestrem. Bilancování a
sliby.
Tyto volby, protože jsou parlamentní, posunují vážnost situace až do
úrovně státních zájmů. Jistě tedy vnímáte, že zájem „státu“ je neměnit
zaběhnuté pořádky.
Osobně se nedomnívám, že reálná podoba státu odpovídá
představám jeho občanů, ale že je kolbištěm těch, kteří disponují mocí,
penězi
a vlivem. Tento „stát“ je tvořen personální V.I.P. strukturou,
soustřeďující se
v sebestředných strukturách, opevněných informačními sítěmi, finančními
toky, výhodami, vzájemně se korumpující a je bedlivě střežen policií,
prokuraturou i justicí. Občana tak drží pěkně na uzdě a v dostatečném
odstupu
od sebe. Tyto struktury „státu“ totiž na demokratických strukturách
státu leží
jako rakovinná síť.
Občan jako takový
je však obdařen volební mocí. Je to moc, která může alespoň trošku mocí
„státu“
zachvět. Proto se „stát“ čile činí, aby své zájmy uhájil, proto jistě
ani vy
nepřehlížíte, jak rafinovanými způsoby se o to snaží. Například
prakticky ve
všech médiích, včetně veřejnoprávní televize a rozhlasu (!), tvrdošíjně
zveřejňuje průzkumy pouze pro 8 svých vybraných favoritů volební
politické hry.
Těchto 8 favoritů je vesměs produktem tohoto „státu“ včetně bohatého
financování. I výsluní jejich kandidátek je filtrem loajálních
osobností, od
kterých lze jen v naivitě očekávat nějakou invenci pro zásadní změny.
Ostatní strany prakticky neexistují, protože jejich osobnosti nemohou
překonat
vytvořený mediální stín. A pokud by snad hrozilo, že „malé“ strany (jak
je pro
jistotu „stát“ posměšně nazývá) chtěl někdo z občanů volit, pak Klausovy
smrtící rány volebního 5% minima, či jeho prezidentská prohlášení o
„hrozbě
malých stran“ takovou naději zásadně sráží.
Těžko lze řádně
žijícímu a pracujícímu občanovi vinit, že není schopen po nocích bloumat
v informačním labyrintu politického panoptika, orientovat se v něm a
hledat pod nánosem bulvárních štěků a chytristik prominentních
komentátorů a
odlišit v nich skutečně moudré a potřebné pravdy. Takový občan (ovčan)
nemůže být schopen využít volebního práva a je nucen emotivně volit
pouze menší
zlo: červené, modré, oranžové, zelené, knížete s fajfkou, Johnova
děvčata,…
Neuzavřu svou
úvahu žádným očekávaným volebním návodem ani prognózou. Každý, kdo si
uvědomí
hloubku a osudovost výše řečeného si to může přebrat sám a podle toho
také
jednat. Návodů mezi lidmi koluje dost: Přemluv bábu, Kroužkuj vzadu,
Vyhoď
velké a pak si vyber, Vol první, která přijde pod ruku,…