Patnáct let života strávil podnikatel František Volf v pronajatém městském kině Čas. Před čtyřmi lety s ním město ukončilo nájemní smlouvu kvůli rekonstrukci. Od 1. dubna se do premiérového kina po čtyřech letech vrací jako vítěz výběrového řízení, jehož výsledky tento týden schválili karlovarští radní.

Když se Karlovarák František Volf opět přihlásil do výběrového řízení, tak přemýšlel, jestli podruhé nevstupuje do stejné řeky. Ale pak si řekl, že ne. Kino Čas je totiž po rekonstrukci špičkové a vůbec se nepodobá zařízení ze šedesátých let.

„Šel jsem v uplynulých třech letech i do předchozích dvou výběrových řízení. Kulturu dělám celý život. Promítání bych chtěl opepřit doprovodnými akcemi, jako je jednou za měsíc komorní koncert hudební kapely. V kině je výborná akustika,“ řekl nový nájemce. Kino si za 360 tisíc korun ročně pronajme i s kavárnou. Volfův konkurent nabídl o 50 tisíc korun méně. Jakou jste městu nabídl koncepci? Z kina Čas se v centru Karlových Varů v devadesátých letech stalo premiérové kino. Nechci na tom zásadně nic měnit. Je jen otázka detailu, jestli je dobré promítat v půl osmé večer nebo až v osm, či mít odpolední představení pro děti o víkendu spíše před večeří, anebo po obědě. Základní model odpoledních a večerních představení, doplněný v pátek a v sobotu o noční promítání, zůstává.

Snaha o doprovodné akce, jako byl například vminulosti komorní koncert skupiny Colorfactory je hezká. Co na to distributoři?
Formát premiérového kina komorní koncerty příliš neumožňuje. Distributoři tlačí na to, aby jejich filmy byly nasazené co nejdéle. A každý den, kdy se nehraje, je prodělečný. Ale zkusím to. Chci se vrátit k uvádění českých premiér za přítomnosti filmových delegací. Vminulosti se to dařilo, pokud distributor akci finančně podpořil. Budu velmi rád, když se zcela opuštěná tradice vrátí. Pro návštěvníka filmu, který přijde na jeho premiéru, je popovídání a setkání s režisérem nebo herci přeci jen něco více než běžný filmový zážitek. Je to jeden z mých cílů. V dobách filmů Kolja či Tmavomodrý svět jsme mívali v Karlových Varech například režiséry Jana Hřebejka či Jana Svěráka a další.

Obnovíte videopůjčovnu?
Provozoval jsem ji od roku 1993. Nyní je zničená a místo ní je kavárna. Pirátské stahování filmů je teď natolik dostupné, že videopůjčovny nemají do budoucna perspektivu a v žádném případě by se ji nevyplatilo provozovat. Navíc si město dalo podmínku, že kavárna v kině musí zůstat.

Jak poznají změnu nájemce kina Čas obyčejní návštěvníci aměstská pokladna?
Přeji si, aby lidé výrazně nepoznali nic v nabídce a provozu kina. Vše by mělo přejít plynule. Změnu by ale měla poznat městská pokladna. Když jsem dokázal v minulosti 15 let kino provozovat a platit nájem, tak bylo zbytečné, aby Čas měla městská společnost a ještě na to čerpala peníze. Kino podle bývalého opozičního zastupitele a současného primátora Petra Kulhánka spolykalo jeden a půl milionu korun ročně. Končí stav, kdy si zastupitelé vytvořili společnost a za funkce v ní si dávali peníze.

Kdy jste zažil zlatou éru kina Čas a kdy naopak bylo nejhůře?
Když byla šance promítat premiéru a přijela na něj hezká delegace. Nejhezčí okamžiky byly, když při mezinárodním filmovém festivalu si dramaturg Štefan Uhrík zval světové režiséry nezávislého filmu, třeba mého oblíbeného Toma DiCilla, nebo slavné herce – v kině byla i Louise Fletcher, zdravotní sestra z Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, Steve Buscemi, Rosie Perez nebo Maggie Cheung. A kdy bylo nejhůře? Při svých začátcích jsem netušil, že v roce 1994 začne vysílat soukromá televize Nova a dva roky nebude nikdo chodit do kina. O rok později se lidé vrátili. Jenže se vedle Času začala budovat pasáž a kvůli rachotu stavebních strojů se pak nedalo promítat. A ani dnes nikdo neví, co bude za dva, tři roky. Třeba až zlevní 3D televize a kina přestanou těžit z třetího rozměru.