Listopad je na první pohled spíš nevlídným měsícem.
Těch pár chvil, kdy si může člověk vychutnat pohled na slunce zapadající do korun červenožlutohnědých stromů, by bylo lépe přesunout na pozdní říjen a období sychravých deštivých plískanic zrušit.
V téhle zemi má však listopad svůj půvab, spojený s rokem 1989. Za zvuků cinkání klíčů se tehdy hroutila totalitní moc a lidé mohli jít na náměstí, a začít říkat i to, co se tehdejším mocipánům nelíbilo. Říkat to, a nebát se, že někdo dostane v lepším případě obuškem, v horším pár let kriminálu. Dnes už naštěstí hrozba perzekucí za šíření vlastního názoru nehrozí.

Ať už se ten názor někomu líbí nebo ne, ať už přesně sedí, nebo se šiřitel svých myšlenek mýlí. Karlovarskému radnímu Václavu Larvovi se nelíbí, jak jeho politický rival Jiří Kotek veřejně kritizuje práci vedení magistrátu, tedy i jeho. Považuje za neštěstí 17. listopadu, že se na různá místa dostali lidé typu pana Kotka, údajně neschopní vidět pozitivní věci a vyhledávající jen negativa.
Panu Larvovi se už zjevně půvab listopadu zajídá. Jenže stejně jako nejde zakázat nepříjemné plískanice, patří k demokracii i všichni Kotkové, Fujdiarové, Homolkové, Guhové a další, kteří kritizují ty, kdo jsou u moci. Tedy například i práci a postoje sociálního demokrata Larvy a jeho kolegů z karlovarské koalice ODS, ČSSD a zelených. Listopad není vždy příjemný, ale v Česku má jednu obrovskou výhodu. Lze ho prožít svobodně. Zní v něm pořád cinkot oněch klíčů.

O autorovi: Josef Šorfa, vedoucí redaktor