V rámci projektu Něco se stane! odstartovala před rokem v Karlových Varech svou činnost galerie SUPERMARKET WC. Vize dvou mladých designérů, kteří se rozhodli vrátit po studiích zpět do Karlových Varů, se stala skutečností.

A něco se opravdu stalo. Projekt žije amá se k světu. Tereza Bredlerová a Jiří Hanek, kteří již tři roky před tím založili občanské sdružení PROTEBE live, dlouhodobě a systematicky usilují o zviditelnění nevládního neziskového sektoru. „O jehož nezbytnosti pro fungování kultivované, vzdělané a aktivní společnosti jsme skálopevně přesvědčeni,“ říká jeden z autorů Jiří Hanek.

* Co vás inspirovalo k tomuto originálnímu nápadu, jehož výsledkem bylo i založení netradiční multifunkční galerie?
Z nějakého zvláštního iracionálního důvodu jsme patrioti a s Terezou Bredlerovou jsme se rozhodli, že je lepší tady něco rozjíždět než někam odjíždět. Chyběl nám ale prostor, ve kterém bychom mohli realizovat své vize. A bylo nám jasné, že nám z nebe nespadne, takže jsme si začali vytvářet místo pro život podle svých představ. Všudypřítomné karlovarské remcání na cokoli se nám nejeví jako konstruktivní. S Terezou jsme se potkali na fakultě umění a designu na ústecké univerzitě. Ona strávila nějakou dobu na akademii v Polsku, já pobýval tou dobou ve Francii a v Německu. Teď s odstupem vidím, v jakém prostředí myšlenkové svobody, společenské angažovanosti a profesionality jsme se pohybovali. To je to, co nám tu chybí. Inspirovalo nás to, že v okolním světě je běžné, že kulturní prostory vznikají z bývalých industriálních budov, které z různých důvodů ztratily svůj původní smysl existence. Lákala nás idea, která z uzavřených objektů přenáší činnost do veřejného prostoru.

* Prostory galerie s názvem SUPERMARKET WC sloužily dříve jako veřejné záchodky a úschovna zavazadel. Byli vaším vzorem lidé, kteří budují nové kulturní stánky z bývalých továren, doků nebo i jatek?
Ano, víme, že taková kulturní centra vznikají i u nás, ale v zahraničí to bylo mnohem dříve. Tam z různých industriálních objektů dávno před tím, než to začalo zde, vznikaly nejen galerie, ale i divadla, ateliéry, koncertní sály a dokonce i byty. Jak už jsem ale řekl, naším motorem byla především snaha vytvořit si tu prostor pro život. Pro nás je to otázka přežití. Neděláme to proto, že to dělají jinde ve světě a abychom také byli světoví.

* Proč jste v názvu galerie použili tak trochu provokativní název?
Původně jsme chtěli zůstat jen u slova SUPERMARKET, který měl být narážkou na to, kde a jak lidé dnes tráví svůj volný čas. Chtěli jsme, aby ho trochu strávili i v našem „supermarketu“, tedy v místě, kde mohou nejen nakupovat, ale i trávit volný čas, dát si kávu, potěšit se výstavou, poslechnout si hudbu… Supermarkety dnes mají lidi bavit, protože se staly, ať chceme nebo ne, kulturním svatostánkem. Nadsázka spočívá v tom, že náš „supermarket“ má 43 m2 a není primárně o konzumu.

* A co zkratka WC?
Ta tam neměla být. K našemu překvapení jsme ale zjistili, že díky WC si nás pamatují lidé z celé republiky. Ukázalo se, že takový prostor nám závidí i někteří lidé z Prahy, Berlína nebo New Yorku. WC je „international“. A pak - toWC tam zůstalo i jako připomínka původní funkce objektu.

* Vraťme se k roku 2005, kdy jste s Terezou Bredlerovou založili občanské sdružení PROTEBE live. Proč?
Důvodem vzniku organizace bylo to, že po prvotních hurá akcích jsme dospěli do stádia, kdy jsme se museli institucionalizovat, abychom se jako nějaké uskupení mohli stát partnery pro jednání s veřejností, médii, firmami a veřejnou správou. A také proto, abychom byli pro okolí čitelní. Počáteční období byla doba hledání. Dnes už po řadě zkušeností víme, kdo jsme a co chceme.

* Jak byste stručně charakterizoval smysl vaší práce?
Jde nám o vytvoření svobodného, nezávislého prostoru, který chceme nabídnout začínajícím a neznámým tvůrčím osobnostem, prezentovat zde současné trendy ve výuce na uměleckých školách. Zásadní je pro nás prezentace aktivit nevládního neziskového sektoru, který je nedoceněný, a v neposlední řadě chceme prezentovat designéry profesionály.

* Město vám zapůjčilo i přilehlý podchod, který nepůsobil zrovna vábně. Nyní je vidět, že i s ním se něco děje.
Snažíme se, aby sloužil jako výstavní plocha pro díla, která mohou být postupně zničena. Je to daň za to, že je uvidí obrovské množství lidí. Nejčastěji jde o kolekce plakátů, ale jsou to i autorské projekty, ušité na míru přímo tomuto místu. Podchod využíváme také jako místo pro upoutávku na výstavy na „záchodě“, tedy pro to, co nesmí být zničeno, a proto je vystaveno uvnitř.

* Když hodnotíte zpětně své aktivity, jste spokojeni? Co se vám nejvíc podařilo?
Dá se říci, že téměř vše, co jsme udělali, mělo vždy nějakou pozitivní zpětnou vazbu. Po několika letech tvrdé dřiny naši práci respektují lidé na akademické půdě, vysoce ji oceňují významné organizace působící na poli nevládního neziskového sektoru. Podařilo se nám přispět k profesionalizaci neziskového sektoru v této zemi. Například projekt Něco se stane! má v sobě obrovský potenciál. Když jsem měl přednášku na ústecké univerzitě, ukázalo se, že oni začínají s něčím podobným, co jsme my už zpracovali. Zdá se, že tam, kam jsme to posunuli my, to nemají ani v Německu. V Karlových Varech to ale málokdo ví, protože tento projekt je velmi odborně laděný a galerie je jen jednou z jeho součástí. Co se týká výstav, zdá se, že největší ohlas měla výstava Šťastný odpad, která právě skončila. Výtvarnice Dagmar Štrosová na ní vystavila své práce, vytvořené originálním způsobem z recyklovaného skla. Ze starých lahví tak vznikly nádherné objekty a šperky.

* Tuto výstavu nyní vystřídala další, která vznikla ve spolupráci s o.s. Nedoklubko. Co je zde k vidění?
Výstava se jmenuje Miminka do dlaně a je putovní. Viděli ji už lidé v šesti městech republiky a u nás definitivně 23. prosince skončí. Jejím smyslem je přiblížit veřejnosti situaci, kdy se v rodině předčasně narodí dítě a jak mu můžeme pomoci. Designéři pro ni zpracovali tři témata: čepičku, lžičku a dudlík.

* Litovali jste někdy, že jste do tak nevyzkoušeného a finančně neatraktivního projektu pustili?
Ani na chvíli. Kvůli penězům to neděláme, hodnoty jsou i jinde. Nejcennější je pro lidský rozměr práce a podnikání. A pak také jméno. O peníze můžete přijít snadno, ale kulturní a společenské hodnoty, které vytvoříte, ty vám jen tak někdo neodpáře. To mi dodává energii. Na mém pohřbu se nikdo nebude ptát, v jakém autě jsem v životě jezdil nebo kde jsem trávil dovolené. Bude se tam zřejmě připomínat něco jiného, na co někteří lidé nikdy nezapomenou. To je pro mě podstatné.


***
Jiří Hanek

Narodil se v roce 1981 v Sokolově, vystudoval SPŠ keramickou, obor grafický design. V roce 2006 ukončil studia na Fakultě užitého umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. Vzdělání si doplnil v letech 2003 - 2005 na stáži ve Francii a Německu. V roce 2005 založili spolu s Terezou Redlerovou PROTEBE live a v roce 2008 otevřeli galerii SUPERMARKET WC. V současné době učí na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech.