Karlovarské radniční listy

Lázeňské Palermo - ANTIRADNICE ROKU

Datum: 08.11.2009

TÝDEN - Tomáš Menschik

Exkluzívních 6 stran věnoval prestižní týdeník Karlovým Varům, které jsou podle jeho anotace lázeňským Palermem, které už dávno nepatří svým obyvatelům. Vyhlášené letovisko ovládají špinavé peníze a prokorupční mafie!

Za ruské peníze si česká radnice ničí město. V Karlových Varech mizejí památkově chráněné domy a všude v lázních se objevují stavby podivných rozměrů a „kvartíry“ na prodej Rusům. Vše pod dohledem nezničitelné šéfky stavebního úřadu Ivany Doubové.

Panorama Karlových Varů utrpělo několik vad na kráse. Největší jizvu utržilo letos. Výhled na dominantu města, neoklasicistní hotel Imperial, hyzdí betonová hradba garáží nastavená třemi poschodími apartmánů. Projekt získal cenu Antistavba roku. Nápisy „prodaža (na prodej)“ na jeho fasádě napovídají, komu je určen. Stejně jako většinu obdobných staveb ho mají na svědomí ruští investoři, kteří ho postavili pro bohaté klienty z východu. Při stavbě se nijak neomezovali: dům je oproti plánům vyšší o patro a slouží k úplně jinému účelu, než město původně zamýšlelo.

Ani na radnici si nečinili násilí. Původně plánovaný parkovací dům přejmenovali „na parkovací dům s byty“. Stavbu kolaudovali a apartmány se začaly prodávat. Kdyby na případ neupozornil opoziční zastupitel Petr Kulhánek, všechno by prošlo velmi hladce. Teď případ garáží proměněných na byty řeší krajský úřad. Pokud se ale všechno bude odvíjet podle starého scénáře, nemusí mít stavitelé strach. Město se za ně opět postaví. „Stavební úřad jen tiše přihlíží. Řízení nastavil tak, aby měl stavitel volnější prostor,“ říká Kulhánek z Karlovarské občanské iniciativy.

TÝDEN mapoval jak se činnost stavebního úřadu projevila v centru lázní: mizejí památkově chráněné domy, zastavují se městské parky, stavitelé během budování mění svévolně účel a vzhled projektů, apartmány se mačkají, kam to jde. Všechny sporné projekty procházejí přes vedoucí stavebního úřadu Ivanu Doubovou. Radní jen přihlížejí. Do některých projektů se sami zapojují jako společníci nebo obchodní partneři.

Lokální tisk někdy označuje Doubovou za nejmocnější osobu radnice. Trochu přehání. Určitě ale platí, že pro koaliční politiky z ODS a ČSSD je nepostradatelná. „Je to pilíř. Svými rozhodnutími si dokázala zavázat spoustu politiků a podnikatelů, kteří zpětně ovlivňují politiky,“ tvrdí Kulhánek. Vazby zafungovaly například při prodeji domu v Lázeňské ulici. Pod cenou ho získal provozovatel hazardních her Milutin Perić. Jeho firma Slot Game dříve dotovala sdružení Babiččin dvůr, jemuž předsedal karlovarský radní za ČSSD Martin Zeman.

Nekomentuji, trpím

Soudržnost mezi politiky, byznysem a šéfkou stavebního úřadu se prokázala letos v srpnu, kdy městská rada odmítla Doubovou odvolat z funkce. Důkazy proti ní působily velmi přesvědčivě. Do městské rady poslala ke schválení změny územního plánu. Své vlastní pozemky o rozloze více než šest hektarů v nich přeměnila z polí na stavební parcely. Pár tahů ruky stačilo, aby vydělala více než 26 milionů korun. Podpora Doubové od městské rady se dá vykládat různě. Případy monitorované TÝDNEM ale nasvědčují tomu, že šlo o odměnu za služby nebo přinejmenším za přivření očí při drancování města.

„Celý ten humbuk vznikl jen kvůli tomu, že se opoziční zastupitel Kotek potřebuje předvádět a že jemu samotnému nebyly schváleny změny územního plánu,“ řekla Doubová. „Já už se o tom ale nemíním bavit. Protrpěla jsem si dost stejně tak moje rodina. Nemám důvod něco komentovat. Jsem tu dvacet let a přežila jsem několik primátorů. Nepotřebuji přijímat odměny za nějaké služby. Nikdy jsem ani žádné neodvedla. Už mě to opravdu nebaví. Hezký den,“ ukončila Doubová minutový telefonický monolog.

V létě hovořila o honu na čarodějnice, který proti ní vedou média a opozice. Z části má pravdu, ale se nemůže tolik divit. V posledních pěti letech zmítá městem jedna kauza za druhou (viz rámeček Pořád se nestydí). Případ Doubová spolu s věhlasnou karlovarskou „losovačkou“ představují jediné výjimky, kdy se podařilo chytit za ruku při činu alespoň některé z aktérů.

„Inkvizitor“

Obě kauzy vytáhl na světlo opoziční zastupitel Jiří Kotek ze sdružení Alternativa. Proti „čarodějnicím“ na magistrátu postupuje se zápalem inkvizitora. Občas přestřelí, na druhou stranu ale nikdo jiný z opozice nevyniká takovou důsledností při odhalování magistrátních machinací. Vypráví jak si na něj radní vymysleli opatření, podle něhož musel při žádosti o jakékoli dokumenty vyplnit protokol. Rada pak měla posuzovat, jestli listiny vydá. „Řekl jsem té referentce, že můj hlas má v zastupitelstvu stejnou váhu jako hlas primátora a že mě žádné protokoly nezajímají a ať dokumenty okamžitě donese,“ říká Kotek.

O domech ve městě podává velmi zaujatý, ale fundovaný výklad. Začíná v ulici Zámecký vrch. Na novostavbách svítí nápisy v azbuce „kvartíra, apartamenty“. „Tady býval parčík,“ ukazuje Kotek směrem k novým domům. Kousek vedle rachotí těžká stavební technika. „To je bývalá dětská léčebna Olympic a Marx. Názorně vidíte, jak ruští investoři vybourají celý vnitřek a nechají pouze fasádu. Nebo to rovnou strhnou celé. Uprostřed památkové zóny!“ Při pohledu na domy v údolí popisuje, kterému z nich stavební úřad udělil pardon kvůli nadměrné výšce nebo kvůli tomu, že jeho fasáda je o krok vpředu v porovnání s ostatními domy. Jiná stavba zabírá příliš velký prostor a ruší výhled z kolonády. „Jistěže to všechno vzniká z ruských peněz. Ty mě ale nezajímají. Pro mě je podstatné, že si všechno děláme sami. Prostor jim přece dává naše radnice,“ rozčiluje se Kotek.

Bývalý hlavní městský architekt Antonín Polony mu dává za pravdu. Do konce roku 2004 zasedal v urbanistické komisi. Tehdy její členové doporučovali městu závaznější právní postupy. Radní je odmítli a celá komise architektů na protest odstoupila. Karlovy Vary dodnes její činnost neobnovily. „Dnes jsou jen jiné kauzy, ale vlastně pořád podle stejného mustru,“ říká architekt. Jako příklad z poslední doby uvádí stavbu lanovky na Tři kříže: v novinách se objevilo, že projekt byl zadán, ale nepředcházelo mu žádné výběrové řízení.

Staré lázně se vzdušnými vilami, prostornými zahradami a parky patří podle architekta minulosti. „Politicky je průchodné cokoli, že pak někdo postaví vyšší dům se nemůžeme divit,“ tvrdí architekt. Prostor si politici připravili už v devadesátých letech. Zrušili takzvaný městský regulativ, který byl závazný pro všechny stavby. Od té doby slibují, že přijmou nový a stavby dál nekontrolovatelně bují.

Náhodné miliony

Vše se děje pod dohledem Doubové, jejich úředníků a bezpečného politického krytí. V kauze stavební parcely existuje pět posudků, čtyři z nich vyznívají v neprospěch Doubové, radní ale nic nepřesvědčí. Až tragikomicky vyznívají prohlášení primátora Wernera Hauptmanna: dělají to všichni, proč by nemohla Doubová? „Neberte, že Ivana Doubová zhodnotila pozemky kvůli tomu, že je ve funkci. Je přirozená činnost lidí, že v dnešním světě zhodnocují svůj majetek a vydělávají. To, že zhodnotila své pozemky v době, kdy vede stavební úřad, je víceméně jakási náhoda,” řekl primátor v karlovarské MF Dnes.

Doubovou hájí i na jiných místech. Poslal otevřený dopis Otevřené společnosti, pořadatele soutěže Otevřeno-zavřeno, která monitoruje přístup k informacím na úřadech. Karlovy Vary se kvůli kauze Doubové před nedávnem staly vítězem v kategorii “zavřeno”. Primátorovi vadilo, že kauza vůbec nevypovídá o přístupu veřejnosti k informacím.

“To má trochu pravdu. Jde o střet zájmů. Ten přece funguje na principu, kdy se zodpovědní lidé snaží něco rozhodnout ve skrytu, nikoli pod dohledem veřejnosti,” říká Oldřich Kužílek z Otevřené společnosti. V Karlových Varech by si ale na podobná ocenení měli zvykat; vyhrály i loňský ročník ankety. Tomáši Pecinovi odmítly - shodou okolností na stavebním úřadě – vydat informace o rekonstrukci domu. Magistrát nereagoval ani na šest výzev z kraje. K odpovědi ho donutil až exekutor, který hrozil obestavením majetku města v hodnotě 11 miliard korun. Také tehdy předvedl primátor dojemný výkon. Exekutor neměl na zákrok právo. O příčině exekuce ale taktně mlčel.

POŘÁD SE NESTYDÍ

Přehled nejkřiklavějších kauz karlovarské radnice.

Vylosovaná ostuda

Tak jasný důkaz manipulace výběrovým řízením ještě české úřady nedržely v ruce, přesto se jim nepodařilo nikoho obvinit. Případ „karlovarské losovačky“ skončil pouze půlmilionovou pokutou pro město. Peníze zaplatila firma Stormen, která „zábavu“ pořádala. O show lze mluvit oprávněně, protože záběry z losování vyhledalo na internetu až milion zájemců. Losující na nich dlouhé desítky sekund šátrá v kbelíku, aby mezi pětici postupujících dostal také lístek s názvem konsorcia Syner, Baustav a Metrostav. Uskupení nakonec získalo zakázku za 1,2 miliardy korun na stavbu multifunkční KV areny.

Multifunkční hokejisté

Karlovy Vary se pyšní tím, že podobná hala stojí na východě nejblíže v Praze a na západě až v Porúří. Příliš se nezabývají tím, zda město s padesáti tisíci obyvatel vůbec potřebovalo monstrum za 1,2 miliardy korun. Slušná hala by přitom šla pořídit i za třetinu částky. Celý projekt město, které ročně hospodaří s miliardou korun, hradilo ze svého. Žádné evropské dotace, krajská podpora, ani sponzoři. Podle opozice se na úplatcích ulilo až 150 milionů korun. Otázka také je, zda multifunkční hala nakonec nebude sloužit pouze hokejistům. I původně slibovaný bazén se dnes teprve buduje.

Kšeft století

Golfový areál v Olšových Varech patřil městu sto let. Jednoho z nejstarších hřišť v Česku, na němž se rok co rok ukazují hosté filmového festivalu, se město zbavilo v roce 2004. Prodalo ho za padesát milionů korun společnosti Golf Resort. Ta si ale odečetla náklady, které už investovala, když si hřiště pronajímala. Městu se zavázala, že za další úpravy utratí dvacet milionů korun. Tím se jí cenu podařilo výrazně srazit. Nakonec za malebný areál zaplatila 6,3 milionu korun. Nešlo ale o konečnou sumu. Město odečítalo náklady tak dlouho, až ze získané částky nezbylo nic. (Podle jednoho z úředníků platilo dokonce zaměstnance areálu.) Dnešní odhady vyznívají pro město nelichotivě: mohlo utržit od 300 do 500 milionů korun.

Prodali by vlastní rodiče?

Výběrové řízení na prodej tří domů v Lázeňské ulici nejprve město zrušilo, protože byli dopředu známí vítězové. V březnu roku 2007 vypsalo novou soutěž, v níž znovu uspěly dříve avizované firmy. „Prasata! Tuneláři! Styďte se! Hanba! Defenestraci! Prodali byste vlastní rodiče!“ křičeli na zastupitele po hlasování rozzlobení diváci. Město na prodeji tratilo nejméně 28 milionů korun. O tolik vyšší byla nabídka společnosti KPS, která v soutěži neobstála. Vítězné společnosti Slot Game, Golem a Moser jsou s místní politikou propojeny buď personálně nebo dřívějšími zakázkami. Neúspěšná KPS se s městem dodnes soudí. Teď se snaží využít poslední možnosti: dovolání k Nejvyššímu správnímu soudu.

Evropský průšvih

Brusel před měsícem odmítl Karlovým Varům proplatit 6,2 milionu korun na projekt Thermae Europae. Město se stalo lídrem mezinárodní propagační akce, ale nevypisovalo řádná výběrová řízení a předražovalo projekty.

Padlý radní

V městské radě dodnes sedí Radek Novák (ČSSD). Pokud by někdo chtěl radní vydírat nebo ovlivňovat, představuje právě Novák vhodnou osobu, ačkoli nepatří k velkým rybám komunální politiky. Za to čelí značnému množství žalob, dokonce se musel vyrovnávat s exekucí. Karlovarský deník uveřejnil reportáž, v níž popisuje neutěšený stav bytu, který radní narychlo opustil. Na nájemném dlužil sto tisíc korun.

Zlaté štětky

Odvolaná náměstkyně primátora pro kulturu a bývalá členka ODS Monika Makkiehová vyvolala celou řadu soudních sporů ohledně předražené rekonstrukce karlovarského divadla z let 1997-1999 za 250 milionů korun. Zastupitelstvo všechny pře svým rozhodnutím zastavilo. Do očí bije případ kartáčů na toalety. Magistrát nakoupil 27 kusů za 116 tisíc korun. Obyčejných 27 telefonů pořídil za 600 tisíc korun. Stejně perverzně působí i odměna pro dozor stavby. Za projekt, který se prodražil dvojnásobně, získal Ivan Hoda 4,2 milionů korun. Důvod? Úspory na díle. Opravy byly opravdu k nezaplacení: po uplynutí záruční lhůty začala opadávat omítka a hroutily se břidlicové tašky na střeše. Prostory rada pronajala herci Karlu Heřmánkovi za milion korun ročně. Jeho Divadlo Bez zábradlí ovšem pobíralo dotaci ve výši 15 milionů za rok.