„Tak pro tohle jsem klíčema nezvonil“, je slyšet často od nespokojených občanů, rozčarovaných současnou politickou situací. V tom postesknutí je možná zakleta jedna z příčin současného stavu společnosti. Lidé, kteří se před Listopadem nijak veřejně politicky neprojevovali, ať už ze strachu, nebo kariérismu, podlehli v roce 89´ iluzi, že v momentě, kdy se to už „trochu může“, stačí vyjít na ulici, zacinkat klíči, provolat pár hesel a chod společnosti se definitivně a samovolně rozběhne tím správným směrem. A pokud ne, dřívější strach vystřídá současná desiluse. A mezi nadávkami nemůže nezaznít ona okřídlená věta: „Tak pro tohle jsem klíčema nezvonil“.
 

     Každý by si měl uvědomit, že dějiny a chod společnosti neodvisí od zvuku klíčů FAB na Vašem osobním kroužku, ale na osobních občanských postojích každého jednotlivce. Neznám jediného člověka, který by byl spokojen s komunální politikou v Karlových Varech, ale na demonstraci před magistrát přijde sotva 300 lidí. Ostatní projdou kolem a raději přidají bojácně do kroku. Co kdyby mě tam někdo viděl, navíc s tím zloduchem Kotkem. Mají-li strach jako za komoušů, je dnes zbytečný. A není-li, nechci být dál členem takové společnosti. Nechám se z ní dobrovolně vyčlenit. A karlovarští radní se potutelně usmívají do kamery: „Snad si ta hrstka křiklounů nemyslí, že kvůli nim odstoupíme?“
 

     Ti, kteří říkají: „Co bych chodil k volbám a na demonstrace, stejně nic nezměním. Ti nahoře si beztak udělají všechno jak chtějí,“ mají pravdu. Ti opravdu nic nezmění. Těm ostatním přeji do nového roku mnoho občanské odvahy, elánu a štěstí. A klíče ať používají jen k odemykání a zamykání.